Situace na trhu s bydlením je kritická, ať už se jedná o bydlení v nájmu, či ve vlastním. Jenom v Praze v loňském roce přesáhly průměrné ceny za metr čtvereční hranici sta tisíc korun. Krize se však týká všech větších měst. Pro letošní rok navíc odborníci předpokládají další až pětiprocentní růst cen nových bytů.

Nárůst cen se logicky promítá i do cen starších bytů a do výše nájmů, což představuje pro většinu obyvatel zásadní problém. Pro tradičně ohrožené skupiny jako mladé rodiny, seniory či zdravotně znevýhodněné je to pak doslova noční můra. Jejich příjmy zkrátka nerostou úměrně k růstu cen bydlení.

Náš stát v úloze garanta dostupného bydlení dlouhodobě selhává. Města a obce v minulosti (veskrze vinou příliš zjednodušujícího pravicového vidění světa) rozprodaly veškerý svůj bytový fond a výnosy povětšinou utopily v běžných výdajích, případně v investicích do jiných oblasti veřejné správy, než je bydlení.

↗

Nepotřebujeme opatření pro jednotlivce, kteří si vystojí frontu na levnější půjčku. Dostupné bydlení potřebují všichni. Foto PxHere

Dnes je to opět především pravice, kdo úspěšně brání přijetí klíčových opatření a zákonů, které by mohly nepříznivý trend zvrátit. Navrhovaná opatření typu výhodných zápůjček nebo změkčení pravidel pro hypotéky jsou jen nedostatečnou náplastí, zkrátka takové „alespoň něco“ namísto systémového řešení.

Taková náplast ale krvácení nezastaví. Tváří v tvář rozsahu krize bydlení působí tato měkká opatření jako výsměch všem, kteří dnes trpí vysokými nájmy nebo sní o vlastním bydlení — a ještě více těm, kterým dnes reálně hrozí vystěhování jen proto, že nájem přerostl jejich možnosti.

Nepotřebujeme další polovičatá opatření, která přinášejí úlevu jenom jednotlivcům, kteří si vystojí frontu na dostupnou zápůjčku, nebo těm, kteří se i přes závratné ceny bytů rozhodnou jít cestou hypotéky na doživotí. My potřebujeme skutečnou bytovou politiku.

Takovou, která na jedné straně shromáždí dostatek veřejných prostředků k výstavbě desetitisíců nových bytů určených k nájemnímu a družstevnímu bydlení a na druhé straně vytvoří účinnou konkurenci soukromým developerským projektům. Potřebujeme účinně zamezit tomu, aby si místní nebo zahraniční spekulanti dělali z bytů neobydlené investiční nástroje. Byty musí být určeny především k bydlení, ne ke spekulacím.

Potřebujeme odhodlané politiky, kteří už nebudou před současnou situací různě uhýbat, ale seberou odvahu hledat skutečné cesty, které mohou naši zemi z této krize reálně vyvést. Potřebujeme se urychleně vydat osvědčenou vídeňskou cestou, masivně investovat do výstavby státního a obecního bytového fondu, dotovat z veřejných rozpočtů nájemní bydlení zejména seniorům a mladým rodinám.

Je zapotřebí také uložit developerům povinnost převést povinně část nových bytových jednotek do vlastnictví obcí, které pak tyto byty nabídnou za dostupný regulovaný nájem. Je to ostatně okolní městská infastruktura, budovaná a udržovaná z peněz nás všech, která z velké míry zapříčiňuje ziskovost těchto developerských projektů.

Spousta věcí se dá (a měla by se) měnit i na evropské úrovni. Jedním ze základních práv, které přiznává občanům Listina základních práv Evropské unie, je ostatně i právo na pomoc v oblasti bydlení s cílem zajistit důstojnou existenci pro všechny, kteří nedisponují dostatkem zdrojů.

Evropská unie by ze svého rozpočtu měla podpořit investice do veřejného, družstevního a sociálního bydlení. Společným cílem českých europoslanců by pro následující období mělo být zajištění toho, aby v České republice vznikl sektor levných nájemních bytů postavených na neziskovém principu, jako funguje v Německu, ve Francii nebo v Rakousku.

Pro začátek musíme odstranit veškeré překážky, které dnes evropské právo stanoví pro investice do levného bydlení. Záměry na výstavbu dostupného bydlení nesmí nadále narážet na omezení dané takzvaným zákazem veřejné podpory. Pokud Německo již dříve dostalo výjimku pro investice do bydlení na území bývalé NDR, nevidím důvod, proč by taková výjimka neměla platit i pro naši zemi.

Evropská integrace přináší už nyní spoustu skvělých věcí — otevřené hranice, sdílenou politiku bezpečnosti či volný pohyb zboží a kapitálu. Rozvíjejme společně právě ty oblasti integrace, ze kterých jako Češi a Evropané můžeme profitovat, a oblast bydlení je jednou z nich.

Evropský parlament se doposavad bytovou politikou a investicemi do dostupného bydlení nezabýval. A to je potřeba změnit, abychom mohli smazat alarmující rozdíly v nerovnostech na bytovém trhu mezi starými a novými členskými státy, kde Česká republika dosud tahá za kratší konec.