Je to s podivem, v Erdoğanistánu jsou zase volby. Vlastně to s podivem není, volby jsou i v jiných státech na východ od Evropy, a přesto to s postavením vůdce nijak nezamává. Je nasnadě, že se tak autoritářští vůdci snaží legitimizovat svůj režim, však v převažujícím množství z nich je vždy volební výsledek předem dán. Tak je tomu na většině takzvaného postsovětského prostoru kromě Ukrajiny, Gruzie, Arménie a možná i Moldovy (pobaltské členy EU v to samozřejmě nepočítaje).

Ne tak v Turecku. Již několik let zápolí vůdcova partaj se slábnoucí popularitou. Tytam jsou doby, kdy získala ve volbách skoro padesát procent. Chřadnoucí podpora se ukázala už v referendu o přechodu na prezidentský systém a poté v předčasných prezidentských volbách. Teď jsou na řadě volby komunální.

Hospodářská krize je v plném proudu, inflace přesahuje dvacet procent, bují nezaměstnanost. Loňský strmý pokles měny přivedl téměř ke kolapsu zásobování léky, skomírá kdysi mohutné turecké zemědělství, zdražování ovoce a zeleniny se snaží vůdce kompenzovat stánkovým prodejem v Ankaře a Istanbulu za dotované ceny.

Poprvé se drolí i podpora vládní strany a jejího spojence, krajních nacionalistů. Erdoğan zuřivě vyzývá k jednotě a brojí proti odpadlictví. Jeho partaj šermuje takzvanou kontinuitou, která by byla ohrožena vítězstvím opozice. K tomu by podle průzkumů mohlo dojít už i v Istanbulu, Ankaře a dalších velkých městech.

↗

Proti feministické demonstraci ke Dni žen, která v Istanbulu každoročně probíhala pokojně, letos zasáhla policie. Repro DR

Vládní voliče je třeba mobilizovat už nejen vyčpělým obviňováním opozice z podpory terorismu. Ani válečnický pokřik o invazi do syrskokurdských provincií zřejmě nezabírá, protože ta je v podstatě neuskutečnitelná. Teď se naskytla nová příležitost, jak aspoň částečně odvést pozornost od hospodářského úpadku způsobeného Erdoğanovou klientelistickou korupční partají.

Proti dosud po léta pokojně probíhající feministické demonstraci za práva žen u příležitosti MDŽ v Istanbulu zasáhla s použitím slzného plynu a plastikových projektilů policie. Zároveň bylo proti demonstrantkám vzneseno obvinění, že chtěly svými protesty proti policejní brutalitě přehlušit svolávání k noční modlitbě. To je při mešitách v podstatě na každém kroku tak hlučné, že by ho mohla přehlušit snad jenom mohutná detonace nebo zemětřesení.

Obvinění o protestu žen proti svolávání k modlitbě, poslušně v barvitém podání papouškované posluhujícími médii, mělo samozřejmě popudit konzervativní nábožensky založený elektorát proti „bezbožné“ sekulární opozici, a v machistickém islamistickém režimu zajisté i proti ženám, jež si dovolují více než jenom plodit děti a podřizovat se manželům.

Zda tento trik přispěje ke zvýšení preferencí vůdcovy partaje, se ukáže už 31. března. Podle průzkumů to má nahnuté především v Istanbulu, Ankaře a vedle skalně opozičního Izmiru dokonce i v dalších velkoměstech. Bylo by věru zajímavé, kdyby znechucení a únava voličů z Erdoğanovy partaje, která zemi přivedla do hospodářské krize, vedlo k vítězství opozice v klíčových městech.

Komunální volby sice nejsou ty všeobecné, na druhou stranu však nezastřou výsledky v jednotlivých regionech, V roce 2017 například v Erdoğanově referendu o přechodu na prezidentský systém hlasovaly proti Istanbul i Ankara.