Pokusy o vrchnostenský stát, tentokrát vůči školám
Ivan ŠtampachRepresivní opatření, jako je plošný zákaz mobilních telefonů ve školách, je nepřípustným zasahováním do práv žáků a studentů a pravděpodobně se neprosadí, myslí si Ivan Štampach.
V posledních dnech probíhá další kolo diskuse o mobilních telefonech ve školách. Víme, že těchto debat proběhlo už několik. Diskutující se nespokojí s obhajobou ředitelských zákazů mobilních telefonů, tabletů a obdobných elektronických zařízení i mimo výuku. Jako obvykle se objevují požadavky na globální zákazy. Musí to prý zakázat stát na všech školách.
Mohli bychom se smát odporu vůči počítačům propagovanému na počítačových sítích. Propagace globálního zákazu sotva bude úspěšná, nebude-li využívat elektronická média. Protismyslnost diskusních metod však neznamená, že je třeba debatu ukončit a autoritativně přijmout pro všechny závazné konečné rozhodnutí. Bylo by škoda předčasně uzavřít úvahy, jak pro koho a pro jakou věkovou skupinu jsou moderní komunikační zařízení prospěšná nebo škodlivá.
Proti mobilům se často používá argument, že nás všechny odvádějí od bezprostředních osobních kontaktů. Sám na sobě to nepozoruji. Dovím se v reálném čase víc o kamarádech a známých, kteří ještě před třiceti lety byli dostupní jen přes papírovou korespondenci nebo pevné telefonní linky. Mohu mít aktuálně v patrnosti, jak se mají. Snadno se s nimi domluvím na osobním setkání.
Pokud jde o žáky, hraje roli ještě i to, že tradiční frontální výuka (kromě tělesné výchovy) žáky na obvykle 45 minut znehybní a přestávky by jim měly poskytnout příležitost trochu rozhýbat svaly a rozproudit krev.
Pokud je ovšem tím pohybem řízené promenování po chodbě školy pod dohledem přísné pančelky, není divu, že to žáky neláká a že v pauzách mezi výukou hledají kontakt s mimoškolními kamarády, že sbírají nové informace z oblastí, které je zajímají a které by bez internetu pro ně nebyly dostupné. Nelze se divit, že si hrají, když Komenského zásada „škola hrou“ se nenaplňuje, a nutno uznat že by to u některých tematických okruhů ani nebylo možné.
A já s ním nemůžu než souhlasit.
Místo, abychom ohněm a mečem vymýtili to návykové ohlupující svinstvo jako fakebook aspoň z dětských životů, budeme tady brečet nad státní represí...
Dostaneme, co zasloužíme.
Nemyslím si, že omezení některých činností nejen dětí, ale i dospělých, svědčí o existenci vrchnostenského státu. To je vysloveně pravicové pojetí a podobně je odmítána např. i regulace kouření. Já naopak občas říkám, že deregulovat je třeba především řeky, ostatní bychom neměly nechat napospas příliš spontánnímu (tržnímu) vývoji.
Třeba zákaz segwayů v centrech měst a billboardů podél dálnic je zdůvodňován potřebou bezpečnosti. Skoro každá činnost představuje riziko a nebezpečí úrazu se nemá podceňovat, takže rozhodnutí obstojí. Přitom je jasné, že zákazy jsou reálně motivovány jinak. Po ulicích našich měst ostatně klapaly po nějakých sedm sloletí koňské podkovy. Zkuste se dnes vypravit do centra na koni. Budete ve zprávách.
V zásadě bych tedy nepovažoval za nic vrchnostenského, kdyby děti ve škole mobily neměly. Podobně jako třeba psy, nebo mladší sourozence. Můžeme však zvolit i nějaký rozumný kompromis.
(Kdepak jsou ty vzletné fráze o radostném setkávání, které jsme slýchávali v minulosti? Sociální sítě jsou dnes tak naplněny konfrontací a nenávistí, až je z toho jednomu úzko)
A nemám mozek ve vývoji, jsem už dávno dospělý člověk.
Je to stejně jako s drogama - pokud si vezmete heroin v pětadvaceti, s velkou pravděpodobností vás to poznamená, ale nezničí.
Když začnete ve dvanácti, v lepším případě skončíte jako troska...
Máte pravdu, že na fejsbuku je asi mnoho špatného. I když já se tam se sprostotou téměř vůbec nesetkávám. Zřejmě záleží taky na tom, koho máte v přátelích.
S tím mozkem to bude u dětí možná problém. Ačkoliv, pane Morbicere, já jsem si myslela, že mozek je ve vývoji až do smrti. Možná teprve na samém konci života je na sestupu. Ale, zřejmě jak která oblast.
Mně se líbí to rychlé vyhledávání informací. Člověk si například zadá v on-line Bibli slovo Mórija a ihned zjistí, na kterém místě Bible se o tom mluví.
Sice to není tak, jak nám kdysi na VŠB slibovala jedna nadšená lektorka, že internet bude "největší a nejúžasnější knihovna světa, která shromáždí všechnu jeho moudrost", a která se na mou hlášku, že to bude akorát největší frc světa, pořádně rozčílila...... nicméně je v mnohém skvělý.
A vlastně nepočítám, že bychom dokázali děti uchránit od zírání do displejů, i když máme důkazy, že to devastuje jejich mozky stejně jako heroin.
Prostě se řekne, že to nejde.
Vždyť se to říká běžně i v jiných případech...