Facebookem k depresi?

Zuzana Vlasatá

Kniha psycholožky Jean Twengeové, podle níž iGenerace, která už nepoznala svět bez internetu a smartphonů, vyrůstá se závažnými psychickými problémy. Autorka tvrdí, že se jedná o paradoxní důsledek virtuálních sociálních sítí.

Každý den bych mohla s otevřenou pusou přihlížet, co dokáže moje roční dcera s chytrým telefonem či tabletem. Jak svižně svým maličkým prstíčkem běhá po obrazovce, obratně ťuká na místa, která reagují rozsvícením či pípnutím. Od chvíle, kdy z mého uzamčeného telefonu volala už třem různým lidem — neptejte se, jak to dokázala, já to neumím — se snažím držet mobil i tablet co nejvíce z jejího dosahu. Ale samozřejmě nejen proto. Hlodá ve mně svědomí: Nemůžu jí tím nějak uškodit?

Ve Spojených státech vychází kniha doktorky psychologie Jean Twengeové s názvem iGen: Why Today’s Super-Connected Kids Are Growing Up Less Rebellious, More Tolerant, Less Happy — and Completely Unprepared for Adulthood — and What That Means for the Rest of Us (iGenerace: Proč jsou dnešní super-propojené děti méně vzdorovité, tolerantnější, méně šťastné — a totálně nepřipravené na dospělost — a co to znamená pro  nás ostatní). Už teď se o ní vzrušeně diskutuje. Autorka zveřejnila úryvek z knihy v časopise The Atlantic, po čemž se stal hitem sociálních sítí, respektive rodičů, kteří jej sdíleli s komentářem: „Já to věděl/a!“. The Atlantic jej totiž opatřil štěpným titulkem: Zničily smartphony celou generaci?“

Teze, formulované v článku, vyvolaly také několik kritických a relativizujících reakcí z akademické obce i odjinud. Týkaly se převážně autorčiny výzkumné metody. Twengeová na ně dostala příležitost reagovat v rozhovoru pro Guardian. Soudím, že si poradila poměrně přesvědčivě.

Co tedy vybádala? Základním poznatkem její práce je, že u dětí, narozených mezi lety 1995 a 2012 — tedy těch, které nepoznaly svět bez internetu a které vyrůstají s chytrými telefony a sociálními médii — znatelně narůstají pocity osamění, smutku a deprese, zatímco se snižují pocity štěstí a životního uspokojení. Zjednodušeně: trpí závažnějšími problémy, než obligátní nepozorností a nesoustředěností, kterou na sobě mohou pozorovat beztak prakticky všichni uživatelé chytrých mobilních zařízení. Metodologicky přitom nejde o lamentování dospělých nad tím, jak poklesle žijí mladí. Twengeová pracuje s tím, jak mládež popisuje sama sebe, své životy a zkušenosti.

Čím více hodin strávených na sociálních sítích, tím větší nedostatek pocitu štěstí a vyšší riziko deprese. Foto Theonlinemom.com

Všechny technologie, které užíváme, formují naše návyky, náš životní způsob. Chytré telefony nejsou ve vztahu k teenagerům jen zlo na všech frontách, upozorňuje Twengeová. Souvisí s nimi například úbytek autonehod, alkoholových excesů či nechtěných těhotenství. Aby taky ne, když mladá generace chodí podle dostupných dat méně ven než generace, které jí předcházely, méně se s vrstevníky setkává tváří v tvář, podstatnou část svého času tráví zavřená ve svých pokojích, propojená se zbytkem světa Facebookem, Snapchatem, Instagramem…

Konkrétně: mladí ve věku osmnácti let chodili v roce 2015 ven méně než čtrnáctiletí v roce 2009. Což zřejmě souvisí s tím, že jen 56 procent osmnáctiletých randí, zatímco u předchozích generací to bylo okolo 85 procent.

Jenomže relativní přínosy podle autorky nemohou konkurovat záporům a rizikům života „online“. „Bez přehánění můžeme o ‚iGeneraci‘ říct, že stojí na pokraji nejhorší krizi duševního zdraví za desítky let,“ říká Twengeová. Všímá si také vyššího poštu sebevražd u mladistvých.

Platí přitom, že čím více hodin strávených na sociálních sítích, tím větší nedostatek pocitu štěstí a vyšší riziko deprese. A naopak, čím více času stráveného ve společnosti lidí, tím větší uspokojení. Ačkoliv tedy sociální média vznikla s cílem propojovat lidi a usnadnit jim komunikaci, paradoxně se ukazuje, že výsledkem jejich užívání může být spíš pocit osamění, vyloučení a zapomnění — což jsou pro většinu lidí pocity značně nelibé, obzvlášť v citlivém věku zrání osobnosti.

Za pozornost rovněž stojí, že těmto negativní dopadům sociálních médií mají více podléhat dívky než chlapci. Z hlediska obsahu toho, co trápí mladého člověka, se vlastně tolik nezměnilo. Problém je míra. Nedostat pozvání na večírek, nepatřit do „cool“ party, nemít spousty kamarádů nebo oblečení podle poslední módy a podobně, podrývalo sebevědomí teenagerů snad odjakživa. Málokdo je takový samorost, že je spokojený a vyrovnaný ve svém vlastním světě.

Sociální média ovšem mladého uživatele vystavují nepřetržité palbě fantastických akcí, kterých se neúčastnil, a vrstevníků, kteří jsou krásnější, lépe oblečení, oblíbenější… A ukazuje se, že přikrášlená virtuální realita má horší důsledky, než realita všedního dne.

Patří se podotknout, že zjištění, o kterých zde referuji, vycházejí z výzkumné práce o americké společnosti, závěry však lze brát jako relevantní i pro nás. Příslušníci generace, která nepoznala svět bez internetu, dnes ve velké míře tráví své dny osamocení a smutní ve svých pokojích, propojení se světem v mobilním telefonu. Jak může takový příběh pokračovat?

Technooptimisté namítnou, že lidstvo mělo své problémy vždy a pokaždé se s nimi vyrovnalo. Takový postoj je však zjednodušující a nemůže fungovat, aniž bychom si spočítali ztráty s ním spojené. Už teď víme, že sociální média se podílejí na oslabování tradičních médií, čímž zprostředkovaně podrývají i demokracii ve společnosti. Pokud by navíc skutečně platilo, že dávají celé jedné generaci do vínku špatně založené návyky v mezilidských vztazích a více trápení nežli radosti, pak by se patřilo konečně zodpovědět otázku, jak se sociálních médií, coby novodobé návykové látky, začít zbavovat.

    Diskuse (2 příspěvky)
    JS
    Jan Samohýl, Programátor
    August 22, 2017 v 11.34
    paradox?
    To, jakým způsobem autorka používá slova "paradox" v článku, je taky tak trochu paradox - opravdu to nikdo nečekal, že méně sociálních kontaktů povede k depresi?

    Přijde mi to úsměvné, když se mi před 20 lety spolužáci smáli, že trávím příliš času u počítače. Jeden čas (v počátcích Internetu) mi dokonce síťová komunikace připadala tak nějak podivně romantická, ale brzy jsem zjistil, že to prostě není nic pro mě a dávám přednost osobnímu kontaktu. (A jsem v důsledku toho rád, že nejsem závislý na sociálních sítích, vystačím si s HackerNews.)

    Nicméně, chtěl bych poznamenat ještě jeden podstatný negativní efekt sociálních sítí (a Internetu a televize), na který upozorňoval už můj otec - jelikož je všechno dostupné okamžitě, a všude je plno reklamy, narušuje to lidskou schopnost se soustředit, která je důležitá pro seriózní intelektuální činnost.
    JS
    Jan Samohýl, Programátor
    August 22, 2017 v 13.41
    a ještě, na pár místech si autorka zřejmě dělá trochu legraci
    "Ačkoliv tedy sociální média vznikla s cílem propojovat lidi a usnadnit jim komunikaci"

    Což dokumentuje třeba tento citát od Marka Zuckerberga:

    Zuck: Yeah so if you ever need info about anyone at Harvard
    Zuck: Just ask
    Zuck: I have over 4,000 emails, pictures, addresses, SNS
    [Redacted Friend's Name]: What? How'd you manage that one?
    Zuck: People just submitted it.
    Zuck: I don't know why.
    Zuck: They "trust me"
    Zuck: Dumb fucks

    Jako i fakt, že drtivá většina příjmů Facebooku je z prodeje reklamy.

    "sociální média se podílejí na oslabování tradičních médií, čímž zprostředkovaně podrývají i demokracii ve společnosti"

    To by mohlo být i pravdivé, kdyby se použilo jiné slovo, než "demokracie".

    Asi se zde spíš než demokracie myslí forma uspořádání společnosti, kterou kritizuje Noam Chomsky třeba v knize Manufacturing Consent. (Třeba http://www.alternet.org/media/10-brilliant-quotes-noam-chomsky-how-media-really-operates-america)

    Ale co se dá dělat, na Internetu lze holt občas nalézt i zavádějící tvrzení. Jen bych nerad, aby díky tomu DR skončilo v koši samozvaných cenzorů z řad provozovatelů sociálních sítí, když už poslední dobou takový přístup redakce tak vehementně prosazuje - přece jenom jsou tu občas i dobré články.