Uprostřed Kábulu, se starým notebookem a přenosným internetem, sedí mladík, kolem krku omotaný růžový šátek a na sobě tmavou koženou bundu. Sedí na červené plastové židli u starého dřevěného stolu, který je polepený symboly různých sociálních sítí (facebook, whatsApp, twitter, telegram, snapchat, youtube). Samír denně vytváří pět až deset facebookových profilů, je to jeho práce.

Živí se už šestým rokem prací na internetu. Sám sebe vnímá jako „ajťaka“, nespravuje však počítače, nevymýšlí aplikace, vytváří spoluobčanům zmíněné profily a emailové schránky. Ukazuje jim, jak pracovat s virtuálním světem, i když většina jeho zákazníků není gramotná.

Za jeden facebookový profil si účtuje sto afghání, v přepočtu na české koruny tedy zhruba třicet tři korun. Sedí tam celý den a vysvětluje lidem, jak funguje facebook. „Když zákazník bude chtít email či účet na viberu nebo whatsAppu, vytvořím mu to, to stojí míň, je to totiž snazší“, Zákazníci pouličních zřizovatelů internetových profilů jsou většinou lidé, kteří nemají zkušenost s internetem a s chytrými telefony. Foto 8am.af

Celkově jsou sociální sítě v Afghánistánu velmi oblíbené, denně je navštíví tisíce lidí. Nejprve sloužily pouze ke zlepšení komunikace mezi lidmi, k zasílání mezistátních a mezikontinentálních zpráv mezi příbuznými a přáteli. Dnes mají však i jiné funkce, lidé je používají ke komunikaci s politiky, čerpají informace o parlamentu, vyjadřují se k dění ve své zemi. Činnost některých připomíná amatérskou žurnalistiku: fotí různé události a s jednoduchými popisky je posílají do světa.

Přestože v posledních letech míra gramotnosti v Afghánistánu stoupla, hlavně u mladé generace, přesto zůstává zhruba šedesát procent obyvatel Afghánistánu negramotná. 

Určité procento lidí umí číst a psát, nicméně ve velké míře zde schází gramotnost mediální. Proto se sociálními sítěmi úspěšně šíří také propagandistické příspěvky radikálních hnutí. Fundamentální islamisté z hnutí Daeš či Tálibán totiž používají sociální sítě k šíření falešných zpráv. Pomocí jednoduchých sdělení a přiložených obrázků se snaží získat uživatele internetu na svou stranu.

Přes internet se tedy rozšiřuje etnický nacionalismus, a zhoršují se už tak špatné vztahy mezi jednotlivými afghánskými etniky. Přestože se afghánské ministerstvo školství snaží prosadit určitá opatření, například skrze školní projekty zaměřené na mediální gramotnost nebo pomocí boje proti nenávistným projevům, situace se nezlepšuje.

Velké procento lidí totiž do školy ani nedochází. Pro začátek by mohla vláda alespoň pomoci lidem jako jsou Samír a Hamíd, aby mohli při vytváření profilů lidem jednoduše vysvětlovat, že ne vše, co se na internetu píše, je pravda.