Když bych měl parafrázovat slova Jiřího Suchého v písni Kamarádi, pak: Stalo se módou sezony pořád někoho trestně stíhat. — Lidové noviny sice vyhodnotily, že nejčastěji psaným a vyslovovaným slovem v minulém roce bylo slovo „sucho“, ale podle mého velice silně ve společnosti zakořenily výrazy „trestní odpovědnost“ a „trestní stíhání“. Sucho snad pomine, ale „trestní odpovědnost a trestní stíhání“ se budou šířit dál.

S mnohými představiteli veřejné správy jsme se shodli, že pociťujeme stav jakéhosi permanentního vyšetřování nebo jeho stálé hrozby. V našem městečku se například šíří zvěst, že na mě — zřejmě jako na syna disidenta — se vztahuje dosmrtná imunita, takže trestnou činnost mohu páchat zcela beztrestně, čehož prý hojně využívám. Kdosi kdesi neustále za cosi, o čem ani nic nevíme, osnuje udání, které má naši trestnou činnost odhalit.

Pocit latentně trestně stíhaných mnozí známe ještě z minulého režimu, kdy přestože jsme se snažili o věci dobré, hodnotili nás, ba i vyšetřovali jako škůdce. V mém případě se obrazně řečeno i nyní snažím co nejřádněji spravovat věci veřejné, jako jsem dříve opravoval domy, a znovu tím společnosti škodím? Vlastně vadí tak naše práce, nebo vůbec my? — znovu člověka napadá.

Když v prosinci minulého roku napadlo na Vysočině cosi sněhu, vzniklá kalamita na čtrnáct hodin zablokovala dopravu na dálnici D1. To muselo být pro osádky znehybnělých aut strašné. Místo hledání odpovědi na otázku „proč se to stalo“ zajímalo všechny: Kdo za to nese trestní odpovědnost? A dozvěděli jsme se, že vlastně všichni, kdo nějak souvisejí s dopravou a dálnicí D1.

Lid si přec jen nějakých usvědčených a potrestaných viníků žádá, čtrnáct hodin uvězněni v mrazu na dálnici!, alespoň ten ředitel Ředitelství silnic a dálnic by měl být odsouzen, když Ťoka za mříže nikdo nedostane, že. Bez náležitých trestů se na D1 nic nemůže zlepšit a kalamita může dopravu zablokovat znovu.