Veřejnost má právo vědět, kam jdou peníze z jejích daní. Pokud se podíváme na dotace neziskovým organizacím, mnoho let po sobě jsme měli kvalitní analýzu jejich použití. Naposledy existuje za rok 2016. Jmenuje se Rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2016 a je dostupná na webu www.vlada.cz.

Pro vládu ji více než deset let zpracovávalo Centrum pro výzkum neziskového sektoru v Brně (CVNS). Premiér a zároveň předseda Rady vlády pro nestátní neziskové organizace Andrej Babiš další rozbor za rok 2017 již nezadal s tím, že jej zvládnou sami úředníci na ministerstvu financí ještě lépe a vláda tak ušetří finanční prostředky. Zatím se tak nestalo.

Přitom v dosavadním rozboru byla zařazena pouze data z nestátních neziskových organizací očištěná od dat ze státních neziskovek, takzvaných příspěvkových organizací. Rozbor autoři zpracovali tak, že byli schopni dohledat, kolik peněz získala konkrétní nezisková organizace formou dotací.

Data z rozboru využívali úředníci na ministerstvech a dalších úřadech, byla velmi kvalitním zdrojem informací pro studenty a odbornou veřejnost. V Asociaci veřejně prospěšných organizací ČR jsme výstupy z rozboru využívali do mezinárodního hodnocení stavu rozvoje občanské společnosti, kterou každoročně zpracovává Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj.

Jedním z hlavních důvodů, proč vláda další analyzování zastavila, byl fakt, že rozbor hodnotí pouze výši částek, ale nezaměřuje se na výsledky a přínosy, které neziskové organizace za obdržené peníze přináší. Z praxe přitom víme, že každá dotace musí být do koruny vyúčtována a součástí finanční zprávy je i zpráva o dosažených výsledcích. Neziskovky, které čerpají dotace, procházejí v průběhu roku i několika kontrolami a zneužití peněz z dotací je nepravděpodobné.

Pokud se tedy dočítáme, že neziskové organizace jsou černými dírami na peníze, jde o vyjádření politiků nebo úředníků, jimž vadí neziskové organizace, které obhajují názory určitých skupin lidí, menšin nebo blokují například výstavbu silnic a dálnic. Ty ale zpravidla dotace od státu nečerpají nebo jen v minimálních částkách.

Veřejnost má tak pocit, že čím méně dotací stát poskytne, tím lépe. Stát tak ušetří a může finance použít na „důležitější věci“, než jsou neziskovky. Občané se tak ale ochudí o služby, které sami v každodenním životě využívají. Lidé by si měli uvědomit, že stát si prostřednictvím dotací nakupuje služby, které sám občanům nezvládá nebo nestíhá zajistit.

Jsou dvě oblasti, kam jde dotací nejvíce a které zaujímají více než osmdesátiprocentní podíl z poskytnutých dotací. Jednak tělovýchova, kterou sama vláda často ani za neziskovou oblast nepovažuje, jednak sociální služby — tedy veškerá péče o handicapované spoluobčany, umírající, seniory, sociálně slabé rodiny, týrané ženy a muže, ale i závislé nebo lidi bez domova. Ostatní nestátní neziskové organizace v oblasti školství, kultury, volnočasových aktivit, životního prostředí a další pak čerpají zbylých méně než 20 procent z celkově poskytnutých dotací.

To, že od roku 2017 nemáme věrohodná a kvalitní data o financování nestátních neziskových organizací z veřejných zdrojů, se nakonec může obrátit proti neziskovkám. Je dobré vědět, kolik peněz do nich prostřednictvím dotací jde. Můžeme pak diskutovat, zda je to moc, nebo málo. Bez toho, abychom dotace k neziskovkám sledovali, se může velmi rychle stát, že ministerstva začnou dotace krátit a veřejnost tak přijde o spoustu služeb, na které jsou lidé zvyklí a které využívají ke zvýšené svého životního standardu.

Nepravdivá vyjádření, nepodložená kritika a osočování nestátních neziskovek od politiků a úředníků snižuje důvěryhodnost neziskovek v očích dárců. Bez soukromých darů by nepřežily mnohé z neziskových organizací, které státní dotace čerpají. Stát totiž prostřednictvím dotací platí zpravidla pouze 80 procent nákladů na služby. Neziskovky si tedy zbylých 20 procent musí shánět z jiných zdrojů, tím nejčastějším jsou právě dary od lidí, podnikatelů nebo podnikatelských subjektů.