Odvrátit od cesty ke dnu, ještě než na ni vykročí

Martina Dobrovolná

Hranice mezi sociálním statusem „dítě z dětského domova“ a „bezdomovec nebo bezdomovkyně“ je někdy velmi tenká. Ohrožené části populace je proto nutno věnovat velkou pozornost.

Letošní listopad přinesl první sníh a mráz i v nížinách. Po extrémně teplém roce zaskočil vegetaci v jarním rozpuku, ale mnohdy také muže a ženy nucené hledat útočiště na ulici nebo v ubytovnách.

Bezprostředně po zprávě, v níž se lakonicky oznamovalo, že během prvního mrazivého víkendu umrzlo 7 lidí se sociální nálepkou bezdomovec, tedy de facto anonymních, depersonalizovaných osob, se zvedla také velká vlna solidarity a objevily se nejrůznější sbírky oblečení, potravin nebo apely k zakoupení nocleženek. To je samozřejmě pozitivní signál, stále se ale jedná o kompenzaci určitého nežádoucího stavu ve společnosti. Zachraňujeme ty, kteří už propadli společenským sítem na jeho pomyslné dno a jejichž cesta zpět bývá zpravidla náročná, hořká a plná překážek. Někdy je to navíc také cesta nevratná a poslední.

×
Diskuse
JP
November 23, 2018 v 12.22
Ano, to je naprosto přesné. Ten koncept minulého režimu, víceméně všechny nějakým způsobem "bezprizorné" děti dát do - principiálně anonymních, neosobních - ústavů namísto do rodinné péče, byl fakticky zločinem, jehož míra nebyla doposud plně zhodnocena. A v tomto zločinu pokračoval víceméně kontinuálně i režim nový. A teprve v době opravdu zcela poslední se zřejmě začíná chápat, že se tento poměr ústavní a rodinné péče musí naprosto radikálně změnit.

Je tedy nutno pozdravit a vysoce ocenit každou iniciativu, která se snaží důsledky tohoto stavu pokud možno zmírnit. Ale - i tak jediným skutečným řešením zůstává odstranit samotné příčiny, a ne až mírnit důsledky.