Zlé neziskovky
Saša Gr.Neziskové organizace nemá rád žádný autoritář. Děsí ho jejich nezávislost na státu a svobodná vůle, a tak volá po jejich smetení z povrchu zemského. Slyšíme to dnes již prakticky denně.
Komunistická diktatura u nás před rokem 1989 nepřipustila fungování skutečně nezávislého nevládního sektoru. Je to logické, diktátoři a autoritáři celého světa vždycky nenáviděli neziskovky. Jde o organizace, které nevznikly z jejich popudu a ani nejsou pod jejich kontrolou. To považuje každý diktátor a každá osoba s autoritářskými sklony za nebezpečné a nepřijatelné.
Proto také komunistický režim krátce po převzetí moci u nás okamžitě ovládl veškeré organizace včetně spolků a dosadil do nich své lidi. Řada organizací pak byla protiprávně zrušena a kdokoliv se sdružoval mimo oficiálně povolené struktury nebo se v povolených strukturách nechoval dle diktátu strany a vlády, byl tvrdě perzekuován. Své o tom, mimo stovek dalších lidí, věděli například čelní představitelé Jazzové sekce, kteří prostě jen chtěli vydávat hudbu a tiskoviny o umění a nehodlali se podvolit komunistické cenzuře, za což byli režimem těžce perzekuováni a také odsouzeni ve vykonstruovaných procesech.
Vlastník domku, kde Jazzová sekce sídlila, Josef Kupka, dostal po výslechu infarkt a krátce na to zemřel, Pavel Wonka zemřel ve vězení, Tomáš Petřivý zemřel po policejním výslechu v Bratislavě. Díky mezinárodnímu tlaku médií a politiků se podařilo donutit režim a jeho zmanipulované soudy k relativně nižším rozsudkům, než jaké byly původně plánovány pro ostatní členy spolku, který odmítl komunistický diktát.
Následkem absolutní kontroly všech organizací často docházelo za vlády bolševika i k absurditám. To když vedoucí představitelé organizací, jako byl zahrádkářský svaz či svaz včelařů, byli nuceni k plamenným projevům obhajujícím socialistické zřízení. Stav všeobecného patolízalství a směšného poklonkování přestárlým a do sebe zahleděným potentátům skončil s rokem 1989. Ačkoliv mi tehdy bylo 12 let, měl jsem sám pocit jakési úlevy, kterou nedokážu jasně popsat. O společenských proměnách jsem toho pochopitelně zpočátku věděl málo.
S rozpoutáním něžné revoluce však přišly do veřejného prostoru myšlenky, které se mi vryly hluboko do mysli. Mladá demokracie po roce 1989, jakkoliv měla i své chyby hlavně v oblasti ekonomické transformace, správně ústy svých elit postulovala, že silný nevládní a neziskový sektor je nutnou a zdravou součástí demokracie. Domnívám se, že v devadesátých letech i dlouho po nich by bylo u politka nemyslitelné útočit na nevládní neziskový sektor jako takový.
Extremisté, prezident
Situace se nám ale změnila. Dnes jsme už delší čas svědky koordinovaného útoku na nestátní neziskové organizace ze strany extremistů, prezidenta, jehož ostatně také považuji za extremistu, ze strany populistických politiků, zastupovaných u nás agentem ve výslužbě Andrejem Babišem, a dokonce i z pozic, kde bychom to nečekali, to jest z politických stran takzvaně demokratického spektra.