Popularita bojových sportů v České republice za poslední léta strmě vzrostla. Tělocvičny a boxerny praskají ve švech a lidé, kteří do nich přicházejí, představují rozmanitou směsici světonázorů, společenských vrstev a národností. Motivace novopečených sportovců se liší také.

Někteří touží po zlepšení fyzické kondice, další zažili traumatizující událost a chtěli by se naučit takovým zkušenostem v budoucnu předcházet. Pro mnohé ale představuje boxerský ring nebo klec hlavně platformu k sebevyjádření, šanci se zviditelnit a předávat tak spoluobčanům sdělení, která by jinak, vinou kupříkladu znevýhodňování sociálních skupin školstvím, trhem práce a systémem obecně, pravděpodobně zůstala nevyslyšena.

A není divu, že si dnes mnohé ženy a muži volí právě tento způsob seberealizace. Na žíněnkách klubů bojových umění totiž opravdu většinou panuje kýžená nefalšovaná rovnost dotýkající se naprosto všech aspektů fungování těchto míst. Jedinými kritérii pro bezprostřední kontakt v rámci ne nezbytného porovnávání sil jsou tak často pouze tělesná váha a zápasnická zkušenost jedinců.

Tvrzení, že pravidelná absolvování tří kol po pěti minutách mezi šestnácti provazy spolehlivě vymýtí ve společnosti sexismus a rasovou a sociální nesnášenlivost, je samozřejmě zavádějící. Kdo by se však snažil popřít skutečnost, že právě osobní kontakt s neznámým, a zpravidla tak často i obávaným, je obvykle prvním znamením, že se boří bariéry tvořené léty navrstvovanými předsudky a stereotypy mezi lidmi, by se dal označit za krátkozrakého.

Dobře mířený direkt, zasazený sportovkyní dokonale ovládající biomechanické procesy ve vlastním těle, během cvičného utkání řízeného podle jasně definovaných pravidel daného sportu, totiž zajisté způsobí znevalidnění argumentu zpochybňujícího její schopnost tak učinit, čili se o sebe postarat. Stejně tak pravděpodobně způsobí chvilkové setmění v hlavě autora takového výroku. A je obecně známo, že po setmění přichází noc a po noci rozbřesk, což je přesně to, co hlavy sexistů očividně potřebují.