Náš milý kolega Radek Kubala, který pracuje v redakci na zkrácený úvazek — plný mu bohužel nemůžeme nabídnout — si vzal na poslední listopadovou středu dovolenou, s tím, že možná bude pryč ještě ve čtvrtek. Ve volném čase a v rámci svých jiných prekarizovaných úvazků dělá totiž jednu z prací, které jsou dnes na celém světě nejdůležitější: snaží se zachraňovat klima. (Není tím v redakci nijak nenormální, jiná naše kolegyně zase v rámci svých dovolených jezdí zachraňovat elementární čest Čechů do uprchlických táborů na Balkáně.)

Akce se neúčastnil jako novinář, byť text o jeho bizarní zkušenosti v „Novákoch“ si tu nakonec nepochybně přečtete. Jel podpořit slovenské kamarády ve snaze ukončit provoz posledního uhelného dolu na Slovensku, jedné z pekelných jam, které připravují nejhorší možnou budoucnost příštím pokolením. Spolu se svými jedenácti kamarády se kvůli tomu ocitl ve vazbě. Je to nepřiměřené, je to absurdní, ale pro hnutí za záchranu klimatu je to velmi dobré.

Renesance občanské neposlušnosti a zápas s oligarchií

Klimatická změna, přesně tak, jak ekologická hnutí předvídala už před dvaceti třiceti lety, postupuje dnes mnohem rychleji, než z povahy věci opatrní vědci tehdy předpokládali. Máme mnohem méně času odvrátit rozvrat klimatu a s ním spojenou apokalypsu, než se zdá.

Ocitli jsme se v podstatě na pokraji válečného stavu s přírodou, jež se nás bude snažit právem zbavit. Čeká nás nejsložitější úkol v historii našeho biologického druhu: ve válce zachránit našeho „protivníka“, Matku Přírodu — a tím i sebe. Příroda na rozdíl od nás prohrát nemůže; představuje univerzální dobro, základ veškerého života, a tedy i naší existence.

Že nejcitlivější jedinci generace, která dnes dospívá, chápou klimatické změny jako svůj životní zápas, je zcela na místě. Není to menší zápas, než jaký bojovali jejich předci jako Masaryk, Gándhí, M. L. King, Mandela či Wałęsa před sto, osmdesáti, šedesáti, čtyřiceti lety s militarismem, imperialismem, fašismem, rasismem či komunismem. Tak se dnes zápasí o záchranu přírody.

Fosilních paliv se musíme zbavit mnohem rychleji, než si mysleli i radikálnější mezi námi. Je to zápas s časem, musí se skončit v podstatě hned. Stojíme na prahu paradigmatického zlomu, revoluce v tom, jak moderní demokracie budou chápat sebe sama. Vše se bude muset podřídit záchraně přírody, demokracie a sociálního smíru.

Zápas o záchranu klimatu se rychle stane též jedním ze základních střetů mezi demokracií a oligarchií v naší části Evropy. Není náhoda, že si někteří ze zdejších zbohatlíků jako Křetínský či Tykač kupují zlevňující doly od západních korporací s pocitem, že naše veřejné mínění nebude pro ně problémem, jakým se stává pro vlastníky fosilních provozů v zemích s vyspělejší politickou kulturou. Bude je třeba vyvést z omylu.

A to nebude možné bez úplné změny většinového myšlení. Jenomže ta nemůže nastat jinak než v konfliktu. A je dějinami prověřeno, že nejpříznivější principiální proměna společnosti se děje v důsledku nenásilného odporu: ve správně zaměřené občanské neposlušnosti.

Hrdinou příběhu, bezděčným a jen v důsledku své nebetyčné tuposti, je i soudce, který naše přátele — kromě našeho kolegy Radka jsou tam samozřejmě i Slováci a také další Češi, Belgičani, Finové a jedna Němka — na Slovensku poslal do vazby. Dal jejich symbolickému činu — „na den, max. dva dovolené“ — význam mezinárodní akce, kterou se zabývá aparát nejmocnějšíší světové ekologické organizace, jejíž síla je v některých ohledech nepochybně větší nežli síla Slovenska.

Do vánoc budou doma

Na Slovensku podobně jako v českých zemích asi není dostatečně známo, co je Greenpeace zač. Její unikátní síla pramení z celosvětového zázemí a z faktu, že nikdy neztratila ze zřetele, jak lze měnit svět přímými akcemi a kampaněmi. A je to navíc schopna provádět v mezinárodním měřítku. Jen v Německu Greenpeace finančně podporuje jeden milion tamějších občanů. Je jasné, že každý další den, který stráví ochránci přírody ve slovenských žalářích, bude našemu sousedovi působit ohromné a čím dál větší škody na jeho reputaci.

Když Francie před lety nešťastně zabila několik aktivistů Greenpeace při atentátu na loď Rainbow Warrior, byla donucena za to zaplatit takovou cenu, že z toho má celý svět veliký prospěch dodnes, byt by jistě všichni dávali přednost nezmařeným životům. Měl jsem štěstí mluvit s právníkem, který tehdy zastupoval Greenpeace v mimosoudním vyrovnání s Francouzi. A vím, jak si mohl dovolit jednu z evropských velmocí tehdy drtit a jak neuvěřitelných výsledků pro přírodu dosáhl. Státy, i mnohem mocnější státy nežli Slovensko, se snaží přímé konfrontaci s Greenpeace International vyhnout.

Slovensko vůbec neví, s jakou silou si nyní zahrává a co to znamená, když se pojem „Novácký tucet“ začíná překládat do světových jazyků. Konfrontace mezi Slovenskem a Greenpeace International může mít zkrátka jen jednoho vítěze. A jedinou otázkou zůstává, jak vysokou cenu bude nakonec muset náš východní bratřík za počínání své z řetězu utržené justice v Prievidzi zaplatit.

O bídné kondici justice na Slovensku se všeobecně ví, jejím zoufalým stavem se před několika lety zabýval dokument Zuzany Piussi, které též tehdy absurdně vyhrožovali vězením — za to, že rozkryla pravou povahu věcí. V dnešním případě nemístné perzekuce ochránců přírody se ví, že manželka jednoho z prokurátorů, který poslal naše kamarády do vazby, pracuje v těžební společnosti, která byla terčem protestu, ba dokonce je v ní odpovědná za ochranku.

Slovenský Denník N naznačuje, že podobných propojení mezi lokální justicí a podnikem Hornonitranské baně, který je na Slovensku synonymem zkorumpovaného a k lidem i přírodě zcela bezohledného podniku, je víc. Je tedy dost dobře možné, že soudce poslal — i dle platných slovenských zákonů zcela absurdně — ochránce přírody do vazby, aby jim udělil lekci a měl mezi přáteli či v rodině klid. Brzy bude jasné, že to nebyla úplně dobrá idea.

Ve všech učebnicích občanské neposlušnosti se říká, že cílem akcí je vyvolat všeobecnou debatu a konflikt, ve kterém se postupně na vaši stranu začnou stavět i lidé, kteří byli zprvu neutrální. Tak jsme to kdysi dělali v Temelíně a tak se to nyní podařilo tuctu našich přátel v Novákách. Náš kolega Radek bude zpět v redakci — a jistě nejen zde — vítán jako hrdina. Už teď se aktivistů zastávají lidé, kteří by to bez takto přemrštěné represe nikdy neudělali: od slovenského premiéra po slovenské ministerstvo životního prostředí.

Radkův bratr poslal svým blízkým vzkaz: „Přátelé, zrovna se s rodiči vracíme z okresního soudu v Prievidzi. Asi na deset minut jsme měli možnost se s Radkem potkat. Je v pořádku, v dobré kondici i náladě (vlastně v lepší, než my všichni dohromady). Je odhodlaný si to celé projít a nést následky za svoje zralé rozhodnutí podílet se na legitimní akci občanské neposlušnosti. Boj za klimatickou spravedlnost má holt i tuhle podobu. Já i rodina ho plně podporujeme a nepřestaneme, dokud nebudou všichni venku.

Z toho, co jsem tam viděl a slyšel, musím říct, že celá ta situace je úplně absurdní. Navíc, když si vzpomenu kolik korupčníků a jiných filutů je stíháno na svobodě; v ČR máme trestně stíhaného premiéra stále ve funkci a tady se ke dvanácti lidem, kteří vyvěsili transparent na těžní věž, aniž by kohokoli ohrozili nebo cokoli blokovali, chovají jako k největším kriminálníkům. Je mi z toho zle.

Ti praví kriminálníci jsou ti, kteří postupně likvidují tuto planetu! Zůstaňte s námi.“ No tak to si pište.