V neděli se v Brazílii uskuteční druhé a rozhodující kolo prezidentských voleb, které bývají považovány za vůbec nejdůležitější od konce vojenského režimu v roce 1985. Už proto, že jedním z postupujících je poprvé v historii neskrývaný obdivovatel diktatury a muž mnohými — kupříkladu kolumbijským spisovatelem Juanem Gabrielem Vásquezem — bez okolků označovaný jako „fašista“.

Bývalý voják Jair Bolsonaro, který si za svého viceprezidenta vybral generála ve výslužbě a další příslušníky ozbrojených složek vytáhl proti všem zvyklostem do vysoké politiky, je přitom považovaný za jasného favorita. V prvním kole jen těsně nezískal nadpoloviční počet hlasů, a přestože jeho preference v posledních průzkumech o něco klesly, stále má před svým soupeřem až osmiprocentní náskok i výhodnější postavení v Kongresu.

Bolsonarův vyzyvatel, Fernando Haddad z levicové Strany pracujících, se proto v průběhu dvou týdnů mezi oběma koly usilovně snažil využít protivníkových slabin a rozšířit vlastní voličskou základnu.

Náhradník Luly

Na rozdíl od provokatéra Bolsonara nebyl Fernando Haddad ještě před několika měsíci zvlášť výraznou nebo známou osobností na brazilské politické scéně.

Tento univerzitní profesor, mimochodem podobně jako současný prezident Michel Temer libanonského původu, dlouhá léta působil ve funkci ministra školství (2005-2012) a posléze jako starosta největšího města São Paulo (2013-2017). Při pokusu o znovuzvolení však byl ponižujícím způsobem poražen a do nejvyšších pater politiky jej znovu vyneslo až uvěznění zakladatele PT, Luize Inácia Luly da Silvy, a nutnost najít za kdysi populárního exprezidenta náhradu.

S nasazením všech sil se Straně pracujících podařilo Haddada vykreslit jako Lulova zástupce — vlastně jakéhosi místodržitele do doby, než se podaří údajně nespravedlivě vězněného politika propustit. V kampani před prvním kolem se Lula objevoval ještě častěji než kandidát jako takový. Figuroval na všech plakátech a propagačních materiálech, z vězení psal „otevřené dopisy“ a pravidelně vysílal vzkazy do médií. „Haddad je Lula“ — takové bylo jedno z oblíbených hesel. „Chybí vám Lula? Volte Haddada“, objevovalo se jinde.

Poražený vítěz

Zapůsobilo to. Za krátkou dobu přerostly Haddadovy preference jeho levicové soupeře — podařilo se mu totiž přesvědčit Lulovy skalní příznivce, kterých dosud v Brazílii není málo. Výsledky prvního kola tomu odpovídaly.

Haddad triumfoval v oblastech na severovýchodě země, kde se nejvíc projevily exprezidentovy sociální programy, a mezi voliči s nejnižší mírou vzdělání a nejnižšími příjmy. Využil tak nostalgie po dobách, kdy se někdo ještě v Brazílii alespoň pokoušel zmenšovat rozdíly mezi chudými a bohatými a kdy byla brazilská ekonomika (stejně jako brazilské sebevědomí) na historickém vrcholu.

Tato počáteční výhoda se ale v dlouhodobém hledisku projevila jako koule na noze. Díky tomu, že byla PT v době největších skandálů u moci, se tato strana v očích obrovské části elektorátu proměnila v nenáviděnou mocenskou strukturu a ztratila značnou část legitimity. Mnoho na tom nedokázal změnit ani Lula sám, sice oblíbený mezi tvrdým jádrem příznivců, leč poškozený vlastními kauzami.