V největší zemi Latinské Ameriky triumfovala krajní pravice. První kolo prezidentských voleb v Brazílii ovládl Jair Bolsonaro, bývalý voják a obdivovatel diktatury, který s více než 46 % hlasů překonal očekávání. Do druhého kola jej 28. října s téměř dvacetiprocentním odstupem doprovodí Fernando Haddad, vyvolený kandidát uvězněného exprezidenta Luly da Silva a jeho Strany pracujících (PT).

Slušný výsledek s dvanácti procenty utržil ještě bývalý Lulův ministr Ciro Gomes, jemuž se podařilo zvítězit alespoň v domovském státě Ceará. Zcela naopak propadl zástupce tradiční pravice Geraldo Alckmin (4,8 %) a zejména výrazná tvář brazilské zelené politiky Marina Silvová (1 %), která v předchozích dvou prezidentských volbách skončila na třetím místě.

Hnědé tsunami

Průzkumy sice Bolsonarovo vítězství v prvním kole předpovídaly, dlouholetý poslanec proslulý kontroverzními výroky a stejně kontroverzními návrhy však předčil všechna očekávání a na počátku sčítání se dokonce zdálo, že by mohl překonat padesátiprocentní hranici nutnou pro okamžité zvolení.

Přes polovinu hlasů nicméně Bolsonaro získal ve všech bohatých státech na jihu a jihovýchodě země — ve státu Santa Catarina to bylo bezmála 66 procent. Jeho popularita zároveň zajistila úspěch řadě spřízněných kandidátů z donedávna zcela bezvýznamné Sociálně liberální strany (PSL). Ti se probojovali do druhého kola souboje o guvernérský post ve zmíněném státu Santa Catarina a dokonce ve druhém nejlidnatějším státu Rio de Janeiro.

Bolsonarův syn Eduardo pak triumfoval ve volbách do Sněmovny reprezentantů, kde se stal se skoro dvěma miliony hlasů nejvíce voleným poslancem v brazilské historii. PSL jako taková zaznamenala v dolní komoře Kongresu mimořádný výsledek a zvýšila počet poslanců z osmi na 51, čímž se stala po PT stranou s druhým největším klubem ve Sněmovně.

Konkurent

Fernando Haddad dle očekávání uspěl na opačném konci Brazílie — tedy v chudších a historicky zanedbávaných státech na severu a severovýchodě země, které nejvíce těžily z Lulových sociálních programů. Severovýchod byl ostatně jediný brazilský region, kde měla Lulova a Haddadova Strana pracujících alespoň nějaký důvod optimismu.

Již v prvním kole zde byl například znovuzvolen oblíbený guvernér státu Bahia Rui Costa, který za svůj výkon ve funkci obdržel úctyhodných 75 % hlasů. O poznání hůř si vedla před dvěma lety svržená prezidentka Dilma Rousseffová kandidující do Senátu — s patnácti procenty skončila na ponižujícím čtvrtém místě.

Volby probíhající v nebývale polarizované atmosféře zdůraznily tradiční propastné rozdíly uvnitř brazilské společnosti. „Máme tu bohaté proti chudým, jih proti severovýchodu, ženy proti mužům, vzdělanější proti méně vzdělaným,“ vysvětlila hlavní dělící čáry politoložka Andrea Freitas ze Státní univerzity v Campinas (UNICAMP).

Nelítostná kampaň

Do rozhodujícího druhého kola nyní zbývají dva týdny, a jak naznačil šéf Bolsonarovy PSL Gustavo Bebbiano, kampaň bude nelítostná. „V druhém kole nás čeká přímá konfrontace. Se Stranou pracujících není možné se bavit. Půjdeme proti ní se vší silou, nebudeme mít slitování s jejich chybami a zločiny.“

Bolsonaro se bude snažit zbývajících několik procent hlasů získat útoky na zkorumpovaný politický systém ztělesněný u mnoha voličů právě PT a strašením, že „komunista“ Haddad udělá z Brazílie Venezuelu. Zároveň se dá očekávat dočasné zmírnění dlouholeté nenávistné rétoriky vůči Afrobrazilcům, sexuálním menšinám a ženám; Bolsonarův kandidát na viceprezidenta už se pár dní před prvním kolem musel omlouvat za vtipy o rasové čistotě.

Naděje druhého v pořadí

Naopak Fernando Haddad bude pro vítězství muset zmobilizovat širokou koalici od středu doleva na základě společného strachu z Bolsonarových autoritářských tendencí, projevujících se otevřeně proklamovanou touhou po změně ústavy a politického systému, vyzbrojení obyvatelstva, rozšíření pravomocí ozbrojených složek nebo znovuzavedení trestu smrti.

Kromě podpory dalších kandidátů představuje příležitost především zhruba deset milionů voličů, kteří protestně odevzdali buď bílý lístek, anebo svůj hlas nějakým způsobem zneplatnili. Pětina ze 147 milionů oprávněných voličů se pak vyhnula svojí zákonné „povinnosti“ a k prvnímu kolu voleb vůbec nepřišla.

Také na ně mohou apelovat první vážné obavy z ohrožení demokracie od pádu diktatury v roce 1985. „Ještě v žádném okamžiku od návratu k demokracii Brazílie nezažila volby, ve kterých by panoval pocit, že některý z kandidátů může ohrozit demokratický pořádek v zemi,“ připomíná politoložka Lara Mesquita z Nadace Getúlia Vargase (FGV).