Je načase začít psát příběh, v němž už nebudeme periferií
Radovan BartošekBývalý ministr zahraničí Zaorálek otevřel debatu o tom, zda má smysl další pokračování české vojenské mise v Afghánistánu. Tato debata zároveň odhaluje, jak provinciální je zdejší uvažování o zahraniční politice.
Lubomír Zaorálek ťal do živého. Vést diskusi o tom, že se (my, Zápaďané) z Afghánistánu stáhneme, se nenosí. Rozhodně ne pod Řípem a Pradědem. Celá tuzemská diskuse o zahraniční politice a globálních tématech připomíná jednu velkou karikaturu globálních doktrín a diskusí supervelmocí.
Jednotlivé fragmenty názorů a stanovisek jsou bez ladu a skladu naházeny na sebe. Jejich ostrými rohy míníme svému sousedovi s jiným fragmentem vypíchnout oko. Jestli to s politikou v tuzemsku myslíme vážně, měli bychom se vycajchnovat k lepším výkonům.
Ideologie periferie
Celá historie naší moderní státnosti je protkána neustále posilovaným přesvědčením, že to nejhorší, čeho bychom se mohli v mezinárodní politice dopustit, by bylo, kdybychom v ní zaujali nějaké originální (tedy vlastní, vlastním úsudkem vytvořené) stanovisko. Být pod ochrannými křídly nějaké jiné moci je imperativem naší mezinárodní politiky. Jsme leníci a svému pánovi jsme věrní — ať je to kdokoli.
Od leníka nikdo neočekává, že dokáže formulovat nebo rozumět strategii a cílům svého pána, požadována je jen věrnost. My, společnost České republiky, lid, nebo jak tuhle prapodivnou entitu nazvat, to moc dobře víme. Generace stále nových spojenectví s někým mocným nás naučila vypnout politický mozek. Tam, kde končí tuzemský televizní signál, leží i hranice naší politické imaginace.
Dokud nám ochranu poskytovala Francie, věřili jsme na republikánství, demokracii, parlamentarismus, na klasických gymnáziích byla dítka cepována do frankofonního obalu. Francie byla osou, okolo které se točila naše politická planeta. Náhle se ozval zrady zvon, zrady zvon, a hrdý Albion centrem být přestal, protože svou relevanci ztratil.
Ale co se konkrétně Afghánistánu týče - tady je situace přece jenom trochu složitější.
Ne že by R. Bartošek neměl pravdu ohledně kýčovitosti počínání české politiky v dané záležitosti; ale jde o to, že on prostě neexistuje jenom j e d e n Afghánistán. Kterého bychom mohli s klidným svědomím přenechat jeho vlastnímu osudu.
Ať už mohly být příčiny a důvody (vojenské) angažovanosti Západu v této nešťastné zemi jakkoli pochybné - faktem je, že spolu s touto přítomností Západu tu své kořeny zapustila i modernita západního světa. A to sice modernita v daném případě v pozitivním slova smyslu. Na místo archaických kmenově-islamistických norem a tradic nastoupilo poznání, že člověk může být svobodnou, svébytnou bytostí nepodřízenou těm či oněm dogmatům a jejich samozvaným strážcům. A především afghánské ženy toužebně sáhly po této příležitosti vlastního osvobození, začaly se vzdělávat, začaly užívat svá nová práva.
Stáhnout se v této situaci z Afghánistánu - nejde tak o to že by to bylo zradou našich spojenců, ale jde o to že by to bylo strašlivou, neodpustitelnou zradou především na těchto afghánských ženách, na tom že by byly opět vydány napospas fundamentalistickým hrdlořezům pokládajícím jakékoli vzdělání žen za "smrtelný hřích" proti Bohu.
Jestliže už Západ jednou do Afghánistánu přinesl alespoň závan svobody - pak už opravdu prostě nemá právo opustit ty, které touto svobodou "nakazil".
Když se v 80. letech těžký opilec a kongresman Charlie Wilson z Texasu rozhodl pomoci Afghánistánu se sovětskou okupací a začal shánět peníze pro mudžahedíny z dnešního Talibanu, postupně pro ně sehnal podle dostupných zdrojů víc něž půl miliardy dolarů, za které nakoupili zbraně.
Když sověti odešli, snažil se sehnat další peníze na rozvoj místního školství v této zaostalé zemi.
Nepodařilo se mu dát dohromady ani milion.
Dnes opět Afghánistán bohatě živí zbrojaře a válka už trvá 18 let.
Válka, ne obnova.
75% Afghánců je stále negramotných, ženy mimo Kábul a několik málo větších měst skoro všechny.
Vláda je zcela zkorumpovaná a pořád hrají prim kmenové a rodinné vazby.
Nevojenské investice jsou minimální a nikdo zvenčí tam navíc nechce působit, protože cizinci de facto nemůžou vystrčit nos, aby nebyli ohroženi.
Nikam to nevede, pouze na tom vydělávají zbrojaři a prodejci opia.
A třeba Kanaďané nebo Francouzi už odešli...
Kolik zemí vlastně přijalo demokracii zvenčí, kterou si vnitřně nevybojovalo obyvatelstvo?
Dá se demokracie nastolit zbraněmi?
(navíc v panství islámu a kmenů?)
Zaorálek takhle uvažuje už dýl, jen nemluvil nahlas. Teď se rozhodl nahlas začít mluvit, jen ta chvíle nebyla zvolena příliš šťastně...
Když chtělo NATO účast českých vojáků na nejrůznějších misích po celém světě, vždy jsme vyhověli. A to i v případě vylhané záminky.
V čem jsme remcalové a potížisté pane Kolaříku?