Nechutný zážitek ze Sněmovny. Těmito slovy popsal předseda SPD Tomio Okamura snahu redaktora Českého rozhlasu Ondřeje Golise zastihnout Okamuru ve Sněmovně a získat od něj vyjádření. Ještě předtím se Golis pokoušel politikovy odpovědi získat skrze telefonáty a smsky. Marně.

Novinářovo dvoudenní úsilí poskytnout poslancovi prostor tehdy přineslo jediný výsledek: Okamura Český rozhlas obvinil ze snahy špinit nepohodlné politiky. Pozvání do tradičních médií Okamura odmítá trvale — aby se následně durdil, že novináři jeho stranu úmyslně ignorují.

Telefon nezvedá ani on, ani místopředseda Radim Fiala. Redaktoři zpravidla získají maximálně písemné vyjádření od mluvčí strany Michaely Dolenské, které se do písmenka shoduje se statusem hnutí na Facebooku.

Existují však dvě internetová rádia, v kterých Okamura či jeho spolustraníci ochotně rozpráví hodiny a hodiny a která Okamura explicitně označil jako jediná necenzurovaná rádia v České republice.

Vždyť vy ty lidi magnetizujete!

„Sluníčkáři jsou neprobuzený. Mnoho lidí je neprobuzených,“ rozhazuje Pavel Hlávka pažemi v restauraci bratislavského hotelu Taxis. „Děláme rádio právě proto, abyste začali sami uvažovat. Abyste poznali sami sebe. Vy se nebojíte. My se také nebojíme. A když se člověk zbaví strachu, stává se svobodným,“ pokračuje Hlávka, zatímco na jeho nehasnoucím úsměvu visí obdivné pohledy posluchačů, „a až se probudí víc lidí, budeme mít sílu postavit se systému.“

„Děláte to výborně! Vždyť vy ty lidi magnetizujete!“ povstává žena okolo padesáti let, která zde patří mezi nejmladší. „Já už neposlouchám nic jiného, mám vás naladěné pět až deset hodin denně!“ přidává se k záplavám vděku muž s dlouhými šedivými vlasy a v kovbojském klobouku.

„Jste úžasní! A teď běžte a bavte se spolu, poznejte se, tady jde o vás, ne o nás!“ pobízí Hlávka. Ženy ve strakatých dlouhých šatech se dávají do pohybu, aby si vyměňovaly pytlíčky bylinek. Muži fascinovaně hladí obal spřízněného konspirátorského magazínu Šifra.

Hlávka mezi nimi pluje a rozhazuje rukama, trousí vtípky. Když zaslechne rozpaky nad tím, jak jsou lidé ve své probuzenosti opuštěni a jak „manžel jede v mainstreamu“, uklidňuje je: „Tak přeci poznáte, že jste se změnili — tím, že změníte přátele!“

Těžko věřit, že se Hlávka snaží lidi osvobodit od strachu, vzhledem k tomu, že se z jeho internetového rádia Svobodný vysílač linou neologismy jako „krimigranti“ nebo temné předzvěsti typu: „Přicházejí muži ve vojenském věku s vojenským výcvikem a mnohdy i vojenskými zkušenostmi. Mladí ostřílení vojáci, kteří nemají co ztratit. Když pak narukují do Bundeswehru, zaručte, že budou válčit tam, kde jim řeknou Němci, a ne tam, kde jim řekne imám. Vždyť jim velí Korán!“

Rozhovor domluvený s fejkovým profilem

Znechucení polistopadovými poměry přimělo Hlávku (který se — pro pousmání čtenářů — narodil ve stejný den jako Donald Trump) v roce 2010 kandidovat do Poslanecké sněmovny za Věci veřejné. Neuspěl a teď už prý v pozitivní změnu prostřednictvím voleb či politických stran nevěří.

V roce 2013 si naladil čerstvě vzniklý slovenský Slobodný vysielač. A usoudil, že i Česká republika potřebuje rádio, které bude „suplovat činnost veřejnoprávních médií“ a které bude poskytovat „nezkreslené informace silně stranící vám“. Novinařinou neposkvrněný tým stojící u zrodu rádia kromě Hlávky tvořil vrchní český konspirátor Jan Korál či městský policista Martin Marcikán.

Marcikán se proslavil předloni, kdy si domluvil rozhovor s falešným profilem Jiřího Ovčáčka. Falešný Ovčáček mu nadiktoval více než tendenční otázky a poradil mu, aby pro vpuštění na Hrad použil tajné heslo „Nesu pytlík sušených švestek do ovčína“. Marcikán se táhl na Hrad marně až ze svého bydliště v Kadani. Přes recepci tajnému heslu navzdory nepronikl.

Sestavu postupně doplnil Jaroslav Grűnwald, který si mimo jiné vydělává psychospirituální terapií a šamanským léčením — „čištění prostor“ u něj vyjde na patnáct set korun. Nebo konspirátorka z webu NWOO Jana Karásková, která neváhala jeden ze svých textů doprovodit překvapivě uvědomělým upozorněním „Článek se naštěstí s největší pravděpodobností nezakládá na pravdě, protože informace se nepotvrdila z jiných zdrojů“.

Co člověk, to domácí studio. Probuzení redaktoři nepotřebují nic jiného než notebook s mikrofonem. Když skončí pořad Hovory u klábosnice — GRANTiózní léto, kde Vít Jirásek odhaluje monstróznost Sorosova vlivu, zazní československá hymna, a z Jiráskova studia se vysílání přesune třeba do Kadaně k Marcikánovi. Ten se po nezdaru s Ovčáčkem témata pro své „zpravodajské“ relace už ani neobtěžuje vyhledávat sám. Spoléhá na tipy, které mu na email posílá „tajný zdroj“.

Pořady jsou dostupné jak na webu rádia, tak na YouTube, kde mívají až patnáct tisíc zhlédnutí. Kanál, který posluchače informuje, že politiky ovládají ilumináti, využívají jako prostředek k šíření propagandy jak členové SPD, tak třeba představitelé Národní domobrany. Moderátoři šířící myšlenku velké slovanské unie s oblibou zpovídají i komunistu Josefa Skálu — který teskní po časech Sovětského svazu.

Svobodný vysílač „straní svým posluchačům“ především zdůrazňovanou interaktivností. Kdokoliv může do studia zavolat přes telefon či přes Skype — využívaný i k rozhovorům s hosty — a podělit se s Hlávkou o varování, že zapnutá Wifi pomáhá aktivovat třetí naprogramované DNA. (Umělé DNA se však prý neaktivuje u lidí naladěných na dobro a lásku, takže lidé poslouchající Svobodný vysílač díky Wifi se nemají čeho bát.) Sounáležitost s rádiem podporují pravidelná setkání moderátorů a příznivců rádia organizovaná po celé republice.

Meditace za slovanství

„Nevíte, kdo je ta paní v bílém? Je to snad paní Isha?“ ptá se mě vzrušeně muž ve fialové tunice poté, co se s Miroslavem Zelenkou pobavil o lidech, které potkal během předchozích inkarnací. Právě Zelenka představuje v uších duchovně naladěné části posluchačstva nejzářivější hvězdu rádia.