Nikaragua: Když se neopopulismus stává hrozbou pro mír
Josef ŠmídaJiž v 90. letech definovali sociální vědci pro dění v Latinské Americe termín neopopulismus, snahu politiků získat většinu pro zásadní reformy a pak i pro neomezené vládnutí. Jak se projevuje po celém světě? Najdeme ho i u nás?
Začalo to dubnovou evakuací studenta FF UHK, pokračovalo průběžnými informacemi od nikaragujské kamarádky, dynamikou mezinárodní komunity OSN po vydání zprávy OHCHR a vyvrcholilo voláním o pomoc a záchranu života nikaragujského zeleného kolegy.
Vládnutí Daniela Ortegy mi jako svědkovi těchto událostí začalo připomínat jeho bývalého úhlavního nepřítele, Somozův klan. A to jak autokratickým způsobem vládnutí a nominací příbuzných do klíčových politických pozic, tak i proměnlivým vztahem k univerzalitě lidských práv.
„Josefe, v Nikaragui je to teď hodně špatné. Es la cagada. Netušíš, jak je mi z toho smutno. Masakrují lidi, jako by nic. Ortega je přesvědčen, že Nikaragua a její lid je jeho soukromý majetek, dělá si s ním, co chce. Mám přátele, kterým se podařilo odejít do USA. Ostatní doufají, že se situace zlepší,“ napsala mi kamarádka Melissa z Nikaragui začátkem srpna.
Ani ne měsíc na to OHCHR vydává šokující zprávu o stavu lidských práv v Nikaragui a ihned následuje další smršť událostí na půdě OSN.
Neopopulistický projekt Daniela Ortegy se evidentně odchýlil od svých původních úmyslů, ovlivněných socialismem, kubánskou revolucí a obecně od rovnostářských a emancipačních principů. Nikaragua se v současném pojetí stala personifikovaným, silně klientelistickým autoritářským režimem. Tedy něčím, co se v současném světě objevuje napříč kontinenty.
O tom, že je situace v Nikaragui opravdu kritická, mě začátkem září definitivně přesvědčil předseda nikaragujských zelených, který se na mě (a další) obrátil s žádostí o pomoc. Neskrýval strach o život a ryzí beznaděj, ze které mi běhal mráz po zádech.
„Žádám vás, abyste mi pomohli opustit Nikaraguu v co nejkratším možném čase s možností dočasné práce nebo jiné činnosti, která by ospravedlnila můj odchod ze země. Jinak to, milí přátelé, bude obtížné a nevím, s jakou pravděpodobností se ještě někdy setkáme (...) Pokud zůstanu, čeká mě vězení za terorismus, zmizení nebo smrt,“ napsal.
Nabyl jsem proto dojmu, že populismus je dnes daleko větší nebezpečí pro mír, než si myslíme. Uvolňuje totiž prostor pro politiku, kterou nelze nejen předvídat, ale ani uhlídat a stavět na jejím základě společenské dohody. Podcenění populismu a ustupování z cesty může mít pro současné demokratické pořádky fatální dopad.
Důkazem může být i chápání mezinárodního lidskoprávního rámce. Nekonzistentní a pragmatičtí šovinističtí neopopulisté ze všech koutů světa zneužívají koncept lidských práv pro svůj vlastní prospěch a vymezování politických pozic. A to nejen na úrovni jednotlivých států, ale i v mezinárodní politické aréně.
Lidská práva na mušce neopopulismu
Vysoký komisař pro lidská práva OSN Zeid Ra’ad Al Hussein vyzval mezinárodní komunitu, aby přijala konkrétní opatření, která by zabránila krizi a hlubším sociálním a politickým nepokojům. Stalo se tak poté, co jeho kancelář na konci srpna vydala obsáhlou zprávu o porušování lidských práv v Nikaragui za období od 18. dubna do 18. srpna 2018 (ZDE).
OSN v uveřejněné zprávě odhaduje, že po vládních represích a násilnostech zemřelo nejméně 300 lidí a zhruba dva tisíce byly zraněny. Za poslední čtyři měsíce odešlo přibližně 23 tisíc nikaragujských uprchlíků do Kostariky, zatímco policisté stříleli na stovky vysokoškolských studentů, kteří hledali útočiště v manauzské katedrále.
V reakci na zprávu, pouhé dva dny po jejím uveřejnění, nikaragujská vláda ze země vyhostila celou delegaci OHCHR. USA poté využily svého současného předsednictví v Radě bezpečnosti OSN a svolaly její zasedání. Stalo se tak vůbec poprvé v historii, kdy se Rada bezpečnosti kvůli Nikaragui sešla.
Zasedání Rady bezpečnosti ale zamrzlo v duchu atmosféry studené války, zrcadlilo komplikované vztahy mezi USA a zbytkem Latinské Ameriky a také současnou mezinárodní slabost Trumpovy administrativy v oblasti lidských práv. Připomněla se zde dvě staletí intervencionismu a agresivního ovlivňování národních politik v regionu a samozřejmě současná antiliberální politika prezidenta USA.
USA po svém nedávném teatrálním vystoupení z nejdůležitějšího kolektivního mezinárodního lidskoprávního orgánu Rady OSN pro lidská práva byly navíc v diskusi snadným terčem pro jejich hlavní mezinárodní oponenty, zejména Rusko.
Jestli mají USA zájem o rozvoj lidských práv v Nikaragui, mají dle Ruska nejprve vůči této zemi zrušit hospodářské sankce, vízovou politiku a ostatní restrikce, a stejně tak zrušit dočasný status ochrany migrantů z Nikaragui. Ten je v USA uvalen na občany vybraných zemí a diskriminuje je zejména v hospodářských a sociálních právech.