Možná by pak bylo více dobrovolných přispěvatelů.

Jestliže DR bojuje proti určitým názorům a postojům, neboť se domnívá, že jsou špatné, pak samozřejmě nositelé těchto zde potlačovaných názorů, kteří jsou naopak přesvědčeni o jejich správnosti, nebudou finančně přispívat na boj DR proti svému vlastnímu přesvědčení a na prosazování názorů zcela protikladných.

Pokud by však DR neprosazoval pouze jednotnou názorovou linii a dával v závažných tématech prostor i autorům zcela názorově protikladným, čtenáři by nebyli odkázáni na zásobování hotovými pravdami a mohli by v tomto plodném střetávání myšlenek nalézat pravdu sami.

Domnívám se, že by to podnítilo i ochotu většího množství lidí finančně přispívat na takovouto svobodnější a zajímavější platformu.

Tento přístup ke čtenářům by ovšem předpokládal obtížné zřeknutí se pevného přesvědčení o nutnosti šířit vlastní pravdu.

našich politických orientací!

.

DR - kulturně revoluční deník lidí všech orientací, první skutečně multipolitické noviny

Boříme všechna ideologická tabu!

Nic z toho, co bylo tradováno, nesmí nadále platit!

Rozplétáme gordický uzel všeobecné manipulace, staré zkostnatělé noviny jednotného názoru musí uvolnit místo nové a svěží multipolitice!

red:......Kdokoli, komu se děje křivda, a každý, kdo usiluje o změnu k lepšímu, ví, že u nás najde zastání........
K otázce kdo a kam se současně uchyluje s pocitem křivdy bych dodal jeden postřeh v souvislosti s událostmi v Chemnitz.
Úspěch pravicového populismu má hodně co do činění i s všeobecným rozpadem dosavadní ekonomické a politické střední vrstvy na západě.
Ze znejistěné střední vrstvy se generuje celkem široká vrstva troskotajících, neschopných udržet krok s avantgardou profitérů globalizace.
Následný pocit bezmocnosti rezultující z pocitu kulturní a sociální méněcennosti. aktivuje v současnu příklon k radikální pravici.
A ten je v zóně posttotalit socialistické ideologie přirozeně výraznější....bych dodal.

Myslím si, že ale nejde o to, dělat konečně něco s tou lotrovskou pravicí, spíše jde o to, dělat něco s tím zapeklitým konfliktem.

O ten ostatně jde i našim nepřátelům, ne o to, zda v něm bude mít navrch jimi podporováná jedna, či taktéž jimi podporovaná druhá strana konfliktu.

Ukázka genderfuckové poezie ze sborníku Nekorektní inzerát na práci, kterou už nechci dělat (vydáno v péči sociálogického ústavu pro duševně zdravé)

Hledáme paní na úklid

Hledáme paní na úklid,
co by nám dopřála na práci klid.

Nesmí bejt ženská kozatá,
ale ani moc hubatá,
nejlépe taková stará megera,
co by držela hubu a vytřela.

Nevím, kdo vymyslel reklamní kampaň pro DR, ale já nechci být jako Michal Horáček, ani jako Jan Hřebejk. Ani Petr Pithart by mě nepřesvědčil o podpoře DR.
Přesvědčí obsah DR pokud nebude prosazoval pouze jednotnou názorovou linii a bude dávat prostor i autorům názorově protikladným.

Shodou okolností jsem onehdy jinde napsal, že je pro mne samozřejmá nekonzumní hodnotová orientace a že pracuji na zkrácený úvazek, neboť to pro me představuje o trochu víc svobody. Když už jsem tak učinil, uvedu na tomhle místě, že výše mého čistého měsíčního příjmu je značně podobná částce, již dostává jako důchod moje maminka. Někdy to zamrzí. Např. když nemohu dát příspěvek, jaký bych rád na nějaký účel poskytl. Nyní se to týká Deníku Referendum.

Roční příspěvek jsem i letos zaokrouhlil nahoru, aby na měsíc vycházela částka v celých desetikorunách. Na současnou kampaň zareaguji, podobně jako loni, přidáním 50% navrch.

Ale abych si řekl také svoje. Petra Pitharta mám v úctě (už jsem mu odpustil, že proti současnému prezidentovi nekandidoval). Nemusí na mě ovšem na stránkách vyskakovat každou chvíli "jako čertík Bertík" (mladší nechť si vygooglují). Můj vztah k reklamě je celkově velmi negativní, takže mi její koexistence s vlastním přispíváním může začít dělat problémy. Už proto, z egoistických pohnutek, se přimlouvám za finanční podporu i od dalších čtenářů DR.

Ona reklama může jednomu nasadit "brouka do hlavy". Jaké by to bylo za vlády a la DR? Mnozí čtenáři a snad i redaktoři, abych je nepodcenil, by asi zabědovali. Hrozila by nejednota, chaotičnost, či ideologizace? Dobrá. Také by však, upozorňuje mě reklama, včetně „obtížného Pitharta“, bylo asi až příliš při starém. Říká se tomu konvergence. Pozor na ni již tady a teď.

Petr Pithart je jeden z mála politiků, kteří mi nijak nevadí, dokonce ani v reklamě.

Společně s Bohuslavem Sobotkou a Vladimírem Špidlou ho řadím mezi nejlepší předsedy vlády, jaké kdy Česká republika měla.

někdy se zdá, že se s někým názorově dost rozcházíme a pak najednou... překvapení: úplný soulad. Přesně jste vyjádřil i mé mínění.