Minulý týden proběhly médii dvě poměrně zajímavé zprávy. Ta první se týkala návratu Jiřího Paroubka do politiky. Někdejší předseda ČSSD má v úmyslu kandidovat v Ostravě do Senátu, a to jako nezávislý, ale za podpory sociální demokracie. Řada lidí se ihned začala ptát, zda má šanci. Možnou odpověď nabídla druhá,na první pohled naprosto nesouvisející zpráva o tom, jak Češi neradi kupují novou elektroniku a používají ji až do úplného opotřebení, respektive zániku.

Při pohledu na personální složení místní politické scény a dramata spojená s odchody a následnými návraty zvučných jmen z 90. let a přelomu století se nabízí otázka, zda volič nepřemýšlí v podobných intencích jako šetrný spotřebitel. Nebylo by poté divu, že je i česká politika na/za hranicí životnosti.

Zajisté jde o hodně nadnesený a možná i ve vztahu k Jiřímu Paroubkovi i příliš kritický příměr. Jakožto předseda strany a premiér obstál v době, která značila nástup Personalizované politiky. Sám se považuje za silnou osobnost, zkušeného politika a „nejúspěšnějšího předsedu“, jehož výsledky byly poté zmařeny „neschopným“ Sobotkou.

Ano, Paroubkovi se podařilo z deseti procent, která straně přisuzovaly průzkumy v dubnu roku 2005, sociální demokracii dovést k výsledku 32,32 procenta ve volbách o rok později. ČSSD vynikala nejlepším a nejpropracovanějším marketingem (vykoupeno zadlužením), a hlavně působila sjednoceným dojmem. Tento úspěch je neoddiskutovatelný.