Poslušně hlásím, že se jménem zákona ztotožnit nenechám. Tak nějak by měla znít odpověď policistovi, který požaduje předložení občanského průkazu či sdělení osobních údajů na základě evidentně smyšleného důvodu. Plné odmítnutí kooperace s policií navíc bývá také součástí občanské neposlušnosti, protože tím příslušníkům přibývá časově náročná a nákladná práce, čímž můžete ještě více podpořit cíle svého protestu. Navíc pokud jste obviněni z přestupku a vytrváte v takové situaci švejkovat celých 24 hodin, jako bonus máte vysokou pravděpodobnost, že z policejní stanice odejdete bez záznamu, a tudíž také případné pokuty od přestupkové komise.

Zná to téměř každý, kdo vypadá nějak extravagantně a láká svým vzhledem policisty, kteří by si náhodným lovem alternativně vypadajících lidí rádi připsali zásluhu na dopadení nějaké hledané osoby. Policisté přitom často ze seznamu osob v pátrání neznají vůbec nikoho. Podobné zkušenosti mají i lidé, kteří často vyjadřují své politické postoje na veřejných akcích a které policie z nějakého důvodu zařadila na seznam „extremistů“. Občas to také schytají občané žijící „řádný život“, když se zrovna realizuje nějaké hromadné opatření. Jedná se zkrátka o pravidelnou šikanu obyvatel, která už nikomu nepřijde divná.

Tento přežitek minulého režimu by asi nestál za pozornost, pokud by policejní úkony nebyly mnohdy nezákonné. Policie si totiž nemůže na ulici kontrolovat, koho se jí zrovna zamane. Může k tomu vyzvat jen v jednom ze dvanácti případů vyjmenovaných v zákoně (§ 63 ods. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky). Přestože mnoho kontrol policisté provádějí bez zákonných důvodů, po stížnostech oběti se kontrola vždy dodatečně formálně pod některý podřadí. Nejčastěji pod následující dva.

První z nich umožňuje policii slovy zákona vyzvat k prokázání totožnosti osobu „odpovídající popisu hledané nebo pohřešované osoby“. Z výkladu jasně vyplývá, že v konkrétní ztotožňované osobě musí policista nejprve spatřovat podobnost s nějakou konkrétní osobou v pátrání. Až na základě této podobnosti může policista osobu k prokázání totožnosti vyzvat.

Zneužívání právě tohoto ustanovení zákona se rozšířilo z jednoho prostého důvodu. Konání policisty je nepřezkoumatelné, protože policista si může snadno konkrétní hledanou osobu přimyslet dodatečně. V případě následných správních žalob za nezákonnou lustraci to pak policie ve své argumentaci soudům skutečně dělá.

Někdy policie podobnou taktiku využít nemůže. Jedná se o hromadné lustrace osob, při kterých nejde tvrdit, že se každý jednotlivý člověk z několika desítek lidí, jedoucích například v autobuse, podobá nějaké hledané osobě. To by bylo před soudem argumentačně neudržitelné. Pro tento případ policie používá odůvodnění, že se osoba slovy zákona zdržuje „v prostoru, o kterém lze důvodně předpokládat, že se v něm zdržují cizinci bez povolení opravňujícího k pobytu na území České republiky“.

Kuráž zneužívat zákon