Jedeme z kopce, zrychlujeme a nikdo nechce zatáhnout za brzdu. Zatímco svět se vzpamatovává z trojice nejteplejších let v historii měření, kterou provázejí klimatické katastrofy po celém světě, krajinu České republiky i okolních evropských zemí sužuje už několikátým rokem drastické sucho.

Odborníci se shodují, že se naše planeta rapidně otepluje a lidská činnost je toho hlavní příčinou. Přes tyto evidentní důkazy se o dopadech, souvislostech i příčinách oteplování v naší společnosti hovoří nedostatečně a nejasně. Změny klimatu a s nimi spojené projevy extrémního počasí již dnes ohrožují živobytí stovek milionů lidí po celém světě. Prohlubují příčiny chudoby, hladu a válek.

Vůbec nejhůře jimi paradoxně trpí ti, kteří k nim přispěli nejméně, konkrétně lidé ze zemí globálního Jihu. Změny klimatu proto představují celosvětově jedno z nejzávažnějších ohrožení lidských práv, sociální spravedlnosti a naděje na důstojný život pro všechny. Hlavním původcem změn klimatu jsou emise skleníkových plynů z těžby a spalování fosilních paliv jako uhlí, ropa či zemní plyn.

Řešení předpokládá jejich včasné a spravedlivé nahrazení čistými zdroji energie. Nemá-li nakonec dojít k nevratným změnám, jež by vážně ohrozily život naší civilizace, musí podle doporučení vědců až 80 procent známých zásob fosilních paliv zůstat pod zemí. Česká republika s jedněmi z nejvyšších emisí v přepočtu na obyvatele v Evropě nese spolu s ostatními státy globálního Severu zvýšenou míru spoluzodpovědnosti za současný stav.

Namísto toho Česká republika stále provozuje flotilu starých uhelných elektráren, které slouží z podstatné části pro výrobu elektřiny na vývoz do zahraničí a jsou zdrojem velkých příjmů pro uhlobarony. Vláda v roce 2015 prolomila limity těžby na dole Bílina, aby se ČEZ mohl dostat k dalším milionům tun uhlí. Zásadní debata o změnách klimatu, které ohrožují naši společnou budoucnost, a o přechodu na čistou a spravedlivou ekonomiku, prakticky neprobíhá. Začít bychom

proto měli tam, kde emise vznikají tím nejnesmyslnějším a nejškodlivějším způsobem.

Je třeba odmítnout rozšiřování těžby na dole Bílina a žádat postupné uzavření všech uhelných elektráren, tak jako to již plánuje řada evropských zemí. Nemůžeme připustit, aby se podobně jako v případě elektrárny Chvaletice dostaly ze státních rukou do majetku uhlobaronů, kteří budou chtít prodloužit jejich provoz o další desítky let či si na ně opatřit od státních úřadů plošné výjimky z emisních limitů.

Naopak musíme zahájit proces směřující k co nejrychlejšímu ukončení těžby a spalování uhlí vůbec. Povrchová těžba uhlí po celá desetiletí devastovala krajinu severních Čech, vyháněla lidi z jejich domovů a místní uhelné elektrárny dodnes poškozují naše zdraví vypouštěním špinavých látek do ovzduší.

Vznikající vládní koalice si do programového prohlášení napsala snižování emisí skleníkových plynů a útlum uhelných elektráren, poslanci jejích stran ale ve Sněmovně snahy o omezení výjimek pro staré uhelné elektrárny odmítli. Zdá se, že nejnutnějších změn se z nejvyšších pater politiky v nejbližší době nedočkáme. Vyzýváme proto veřejnost, aby se do rozhodování o budoucí podobě české energetiky zapojila sama a žádala klimatickou spravedlnost a čisté ovzduší bez výjimek.

Podporujeme všechny nenásilné občanské aktivity, které budou k prosazení potřebných změn směřovat. Zároveň se připojujeme k pozvání na druhý český klimakemp, jejž občanské hnutí Limity jsme my pořádá od 27. června do 1. července 2018.

Podepsáni/y:

Mgr. Lukáš Likavčan, environmentální filosof

Mgr. Ing. Jan Blažek, Katedra environmentálních studií MU

Mgr. Martin Černý, Katedra environmentálních studií MU

Petr Uhl, novinář a bývalý disident

doc. Mgr. Tereza Stockelövá, Ph.D., socioložka

Zuzana Vlasatá, novinářka, předsedkyně Centra pro média, ekologii a demokracii

Michaela Ledererová — programová ředitelka Greenpeace Česká republika

Václav Walach Ph.D. — výzkumný pracovník Západočeské univerzity v Plzni

Petr Bittner, publicista

Ing. Edvard Sequens, předseda Calla — Sdružení pro záchranu prostředí, z.s.

Mgr. Alexander Ač, Ph. D., klimatolog

RNDr. Jan Hollan, Ph. D., fyzik

Jiří Silný, teolog

Mgr. Vojtěch Pelikán, Ph. D., Katedra environmentálních studií MU 

doc. MUDr. Jan Trnka, Ph.D., lékař a vysokoškolský pedagog

Doc. Břetislav Rychlík, režisér, vysokoškolský učitel

Kristýna Hrubanová, ředitelka NaZemi

Jakub Patočka, šéfredaktor Deníku Referendum a zakladatel Hnutí DUHA

Mgr. Petr Kupka, Ph.D., politolog

Prof. Pavel Barša, Ph.D., vysokoškolský učitel

Doc. Mgr. Bohuslav Binka, Ph.D., environmentální etik a filosof

prof. RNDr. Ing. Michal V. Marek, DrSc., ředitel Ústavu výzkumu globální změny AV ČR

Mgr. Jan Horáček, Ph.D., Ústav fyziky plazmatu Akademie věd České republiky

Čestmír Klos, ekologický novinář

Jiří Zemánek, historik umění

Pilgrim, potulná univerzita z. s.

Táňa Fischerová, aktivistka, herečka, bývalá poslankyně.

PhDr. Matěj Stropnický, bývalý předseda Strany zelených

Apolena Rychlíková, dokumentaristka, redaktorka A2larm

Magdaléna Šipka, básnířka a teoložka

Mgr. Mikuláš Vymětal, Th.D., evangelický farář

Jan Bierhanzl, filosof a vědecký pracovník FLÚ AV ČR

EDUCON, z.s.

Social Watch Česká republika, z.s.

kampaň „Česko proti chudobě“

Tomáš Tožička, rozvojový pracovník

RNDr Naďa Johanisová, PhD, ekologická ekonomka

KLIK — Klimatická koalice, platorma ekologických organizací zabývajících se klimatem

prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc., historička umění

Ivan Buraj, umělecký vedoucí HaDivadla

Václav Magid, umělec a pedagog

Miroslav Patrik, Děti Země

Martin Dokupil Škabraha, filosof

Prof. PhDr. Ing. Josef Šmajs, CSc., filosof

Michaela Pixová, sociální geografka

Otakar Bureš, filosof

MUDr. Lenka Čeganová, lékařka

NESEHNUTÍ — Nezávislé sociálně ekologické hnutí

Stanislav Lhota, spoluzakladatel Koalice proti palmovému oleji