Zhoršující se situace ve světě vede k úvahám o návratu studené války. Rozhodující roli v těchto představách má často vztah k Rusku. Tato velmoc bývá někdy dost jednostranně označována za hlavní hrozbu stability a demokracie. Není však strašení Ruskem do značné míry zbavování se odpovědnosti za stav světa? Globální bezpečnostní architektura bohužel neexistuje, efektivní odpovědí ovšem těžko může být eskalace konfliktu provázená novými závody ve zbrojení.

Studenou válkou byl kdysi nazýván stav bipolárně rozděleného světa, kdy mezi sebou Západ a poválečný sovětský blok udržovaly vzájemnou konfrontaci na úrovni, která nepřekračovala hranici dalšího světového válečného konfliktu. S ohledem na riziko sebezničení lidstva se studená válka proměňovala od fáze strategického zadržování a zatlačování do fáze uvolňování a hledání rovnováhy v rámci mírové koexistence (politiky détante).

I když se Západ po roce 1989 prohlásil za vítěze v této studené válce, výsledkem nebyl svět unipolární, ale multipolární. Strategické soupeření jednotlivých světových mocenských center je objektivní věc. Ale dosažení strategické rovnováhy sil a zájmů za této situace je věc ještě složitější, než tomu bylo v časech soupeření pouhých dvou supervelmocí. Nemluvě o otázkách nezbytné spolupráce v boji s mezinárodním terorismem. Přitom jistě platí, že raději svět koexistence než konfrontace.