Diplomatická válka o Novičok
Jiří DolejšPřípad bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, který byl v Británii otráven nervovým plynem, vyvolal prudkou eskalaci vztahů mezi Východem a Západem. To může být větší hrozbou než pohyby v pozadí celé kauzy, varuje Jiří Dolejš.
V pondělí 19. března prohlásili ministři zahraničí EU, že berou vážně nedávný útok nervově paralytickou látkou na bývalého ruského agenta Skripala a jeho dceru v britské Salisbury. Sergeje Skripala v roce 1995 ve Španělsku naverbovala britská služba MI6. Po deseti letech byl v Rusku zatčen a odsouzen, aby byl v roce 2010 vyměněn za ruské špiony zadržené v USA. Případ spustil diplomatickou válku. Zmrazené vztahy s Ruskem hrozí přerůst v studenou válku a dnes se o něm budou bavit i hlavy členských států EU.
V předvečer prezidentských voleb v Rusku obvinil britský ministr zahraničí Johnson z tohoto útoku na svého bývalého agenta přímo Kreml a Putina. Mělo jít o vojenskou látku s neoficiálním názvem Novičok (nováček), kterou vyvíjeli v SSSR v 80. letech. Útočit na lidi takovým jedem je nepochybně svinstvo. Z nejasného útoku na jednotlivce se ale v médiích dělá ozbrojené napadení země NATO v rozporu s mezinárodními normami. Rusko přitom tvrdí, že žádné zásoby takových zakázaných chemických zbraní na svém území nemá. Co může takový konflikt v dnešním multipolárním světě vyvolat?
Kauzou se zabývá nejen britská policie, ale i Rada OSN a experti Organizace pro zákaz chemických zbraní OPCW. Aniž by byl případ došetřen, vyhostila britská premiérka Mayová ruské diplomaty. Podpořily jí v tom USA, Francie i Německo. Moskva označila reakci britské vlády za účelovou a ublíženeckou, vyšetřování za netransparentní a odpověděla také vyhoštěním britských diplomatů. Ruští vědci pak pro média potvrdili, že v 90. letech odešli bývalí sovětští experti i s dokumentací na Západ a že vývoj podobných látek nejspíš pokračoval zde.
Do sporu mezi Británií a Ruskem jsme byli přímo vtaženi i my. Analýzu vzorku použitého jedu údajně provedlo i expertní pracoviště NATO umístěné v České republice. A ruské ministerstvo zahraničí naznačilo, že zemí původu tohoto jedu může být i Česká republika. Ministerstvo obrany ČR to samozřejmě okamžitě dementovalo. Podobně se spekuluje o britském vojenském výzkumném pracovišti v Porton Down ležícím 12 kilometrů od Sulisbury. Ministr zahraničí Stropnický to označil za „otrávené jablko“ hozené do EU. Debata se přenesla i do českého parlamentu.
Problém je, že tu bez hmatatelných důkazů prudce eskalují vztahy mezi Západem a Východem. Metody Rusů obecně určitě nejsou vždy čítankové, lze očekávat, že tato velmoc zná i kroky cynicky bezohledné. Otázka je zvláště citlivá u nás, kde jsme byli v rámci bipolárního světa podstatnou část minulého století pod kontrolou superimpéria SSSR. Dnes se k tvrdě kapitalistickému Rusku s ožívajícími geopolitickými ambicemi upínají spíš nacionalističtí populisté než levice. Přesto nelze mít zájem na návratu studené války, neřkuli války horké. Oddělme proto reálné hrozby a pouhou propagandu.
Britské premiérce pomáhá takzvaná ruská hrozba k posílení jejích pozic pošramocených brexitem. Také Putin používá strašení Západem k vnitřní mobilizaci. Úspěšně, jak potvrdil výsledek prezidentských voleb minulý víkend. Jediný, kdo právem zatleská atmosféře nové konfrontace, je ale zbrojní lobby. Proč však opakovat v multipolárním světě stereotypy uvažování z časů bipolárního vydírání? Důležité je, aby mohl být tak vážný případ důsledně vyšetřen, padni komu padni. Bez rozdmýchávání politické hysterie a apriorních soudů.
Londýnu nevadilo přijímat zbohatlé ruské nomenklatury, které si ulívaly své miliardy získané z divoké obnovy kapitalismu v Rusku v britských bankách. Proč podobně pragmaticky nehledět na putinismus, který přes jeho vůdcovské rysy nelze přirovnat ke stalinské despocii, ale ani k brežněvovskému hegemonismu? To, že k ruskému nacionalismu s obdivem hledí všeliké eurofobní obludárium, by nemělo bránit dívat se na roli Ruska v globálním světě realisticky. Jak se liší exoti naskakující na ruské „fake news“ od šiřitelů rusofobních hororů?
Za Putinovy éry byly ruské výdaje na zbrojení ztrojnásobeny, ale úkoly v oblasti modernizace se plní těžko. Rusko má problémy spojené s výpadkem zdrojů z prodeje ropy a slabým propojením do světového finančního systému. Neměli bychom chtít spíše Rusko moderní? Eskalace napětí, která nyní hrozí, spíš nahrává konzervativcům snícím o návratu bipolárního vydírání než návratu k politice uvolnění a odzbrojení. Opravdu chce veřejnost nahrávat v kauze „Novičok“ zastydlým šiřitelům hrozby Západu a rozkládat tak nechtěně společnou Evropu ambicemi různých nacionálních štváčů?