Facebook si s námi hraje jako kočka s myší
Jiří HlavenkaLidská společnost byla kdysi kmenová, skládala se z uzavřených, od sebe vzdálených komunit, které spolu nekomunikovaly. Když se náhodou střetly, hrozilo to konfliktem. Dnešní facebooková společnost má podobný charakter.
Už zas pomíjíme podstatné věci. Pokud z Facebooku někdo vytáhl informace, které neměl, je to nepěkné, ale dá se to napravit. Pokud Facebook sbírá příliš mnoho dat, dá se to napravit taky — bude sbírat méně. A pokud uživatel nemá dnes moc kontrolu nad tím, co se o něm sbírá, tak ji (i třeba díky GDPR) získá. Jenomže to je jako vyměnit starého generálního tajemníka ÚV KSČ za mladého a zachovat přitom vedoucí úlohu strany. Líp se na to kouká, problém zůstává.
Jak funguje Facebook? Zobrazuje „flow“, proud informací. Monitoruje reakce — co lajkujete, co dislajkujete, co sdílíte, komentujete, rozklikáváte. Jeho jedinou snahou je, abyste na něm trávili co nejvíce času, protože to znamená více příjmů z reklamy.
Tohoto cíle dosahuje Facebook trikem, který je jednoduchý a přitom působivý: zobrazuje to, co by se vám mohlo líbit, a vše ostatní skrývá. Pokud si myslíte, že facebookový proud ukazuje to, co vaši přátelé publikovali a sdíleli, jak šel čas, poctivě jedno po druhém, nemůžete se více mýlit. Z celkového objemu „materiálů“ předložených lidmi, které máte v přátelích či je sledujete (nebo ze skupin, kde jste členy), předkládá jen nepatrný zlomek — jen to, kde je pravděpodobné, že to budete opět lajkovat, komentovat, sdílet, rozklikávat obrázky, všechno číst, tedy trávit zde čas a být aktivní.
Facebook nikoho neinformuje, že to takto výběrově dělá. Něco pouze naznačí nenápadná volba „Vybrané příspěvky“ (což nejspíš nikomu nic neřekne), kde můžete přepínat mezi Hlavními příspěvky a Nejnovějšími. Ovšem obojí je opět tvořeno podle výběru Facebooku: ty „hlavní“ pochopitelně nejsou žádné hlavní ve smyslu „nejdůležitější“, ale jen ty, kde je u vás nejvyšší pravděpodobnost lajkování či jiných pozitivních reakcí. Zkrátka, Facebook si s námi hraje jako kočka s myší, manipuluje s námi.
Tato politika Facebooku má ovšem zásadní a neblahé důsledky. Na sociálních sítích dnes trávíme obrovské množství času — výzkumy uvádějí mezi jednou až skoro dvěma hodinami denně v průměru. (Druhé číslo odpovídá pěti a půl letům života stráveného pouze sjížděním sociálních sítí v režimu 24/7. Údaje se nicméně liší v čase, dle země, věku).
Facebook nás stovky hodin ročně krmí „obrazem světa“, který je ale zcela nepravdivý, neboť je prudce selektivní, a který mnohé vynechává. Nezobrazuje svět takový, jaký ve své názorové pestrosti a nejasnosti je, ale vytváří obraz tak, aby se vám co nejvíce líbil, abyste s ním co nejvíc souzněli. Pravdivost (úplnost, přesnost, výstižnost, kontext) je irelevantní! Pravda je pravdou jen tehdy, je-li úplná; částečná pravda zamlčující důležité skutečnosti je doopravdy lež.
To jest: racionální stránka mysli je tu naprosto vytěsněna.
Za normálních okolností - to jest v přirozené komunikaci s ostatními lidmi - přece jenom principiálně vždy existuje přinejmenším možnost, že nám někdo položí protiotázku: "A p r o č se ti to vlastně líbí?" Anebo rovnou řekne, že podle něj je to naprostý nesmysl. A - tady je nutno začít přemýšlet, uvažovat, obhajovat své názory.
Zatímco to facebookovské "líbí se mi" je naprosto anonymní, bez jakékoli zpětné vazby. Dotyčný se tedy může utvrdit ve svém vlastním názoru, aniž by ho jakkoli musel kriticky přezkoumávat.
Bylo by skutečně možno právem soudit, že Facebook přispívá k intelektuální degeneraci současné populace mnohem více, nežli kdokoli jiný respektive cokoli jiného.