Když jsem na počátku tohoto tisíciletí shodou příjemných okolností založil České centrum v Mnichově, byl jedním z jeho prvních návštěvníků Miloš Forman. Dostal tenkrát cenu na místním filmovém festivalu, běžel Přelet na kukaččím hnízdem, v delší verzi.

Slavilo se a mluvilo. Pan režisér před setkáním s krajany stál u okna v mé kanceláři, kouřil velikánský doutník, a když jsem se ptal na zlatá šedesátá, řekl, že to byla báječná doba, kdy komunistický režim štědře podporoval kulturní výkony proti komunistickému režimu. Nádhera.

Na Přelet nad kukaččím hnízdem tenkrát přišlo víc než šest set lidí. Dívat se s nimi, s těmi, kdo nezažili reálný socialismus, byl pro mne jiný filmový zážitek než vidět tentýž film doma. Film mi připadal hodně český, svým rytmem, svou zápletkou, byl jsem hrdý na to, že Miloš Forman donutil Jacka Nicholsona chovat se jako charakteristický Čech z té nejlepší sorty v čase vzdoru. Vynalézavý, mistr odvahy a překvapení, vtipný, nepoddajný.