Kulturní a literární časopisy měly v naší zemi vždy význačné postavení. Vzpomíná se na ně zvláště jako součást československého jara 1968.

„Jen si představte, byly zrušeny všechny kulturní a literární časopisy a revue. Všechny bez výjimky!“, líčil později jeden z následků normalizace Milan Kundera. Setkal se však s nepochopením u svých francouzských přátel. V jejich kruzích takové magazíny mnoho neznamenaly.

Nejspíš právě s ohledem na naši tradici kulturně-literárních časopisů se těm současným český stát snaží finančně pomáhat. Koná tak prostřednictvím ministerstva kultury, které každý rok uděluje dnes již vcelku štědré granty vybraným periodikům i magazínům čistě webovým. Jenže snad nikdy ke spokojenosti všech.

Odborná komise vždy posuzuje kvalitu uchazečů o granty, úměrnost výše jejich finančního požadavku i to, jestli umí peníze řádně využít pro svou prezentaci a propagaci. Nezřídka však někdo odejde s prázdnou: když porota vyhodnotí, že magazín toho svou produkcí není hoden, nespatřuje v jeho podpoře kulturní význam nebo když usoudí, že se redaktoři od kultury vydali až příliš k politice.

↗

Naše tradice kulturně-literárních časopisů představuje určitý unikát. V zahraničí tak významnými periodiky nejsou. Foto Thad Zajdowicz

Své o tom vědí redaktoři Literárních novin. Komise již před dvěma lety označila jejich název za zavádějící, neboť nepracuje primárně s literaturou, nýbrž s politikou.

Literární noviny od ministerstva žádaly částku přes 4,3 milionu korun, vůbec největší ze všech tehdejších aspirantů na dotaci, ale jakožto politický měsíčník odešly s prázdnou. Následující rok si sice polepšily alespoň o symbolickou částku, v letošním řízení ale znovu spadly na nulu.

A nejsou v tom samy, žádné finanční podpory od ministerstva se letos nedočká ani revue Babylon s redakčním okruhem kolem bývalého disidenta Petra Placáka. Komise říká, že úroveň tohoto média je značně kolísavá, literatury a její reflexe mnoho nepřináší, věnuje se spíše kultuře v celé její šíři, a hlavně, že u něj převažují témata společensko-politická, ve kterých Babylon navíc propaguje vcelku jednostranně svůj ideový náhled. Podobně jako u veřejnoprávních médií byl tak i zde u státní podpory akcentován požadavek na pluralitu, která by však v jisté míře měla být samozřejmá pro všechna média.

Vedle Literárních novin a revue Babylon o příspěvek žádalo ještě třetí médium, které se vyjma literatury a obecně kultury profiluje výrazně politicky. Na rozdíl od nich však čtrnáctideník A2 obdržel dotaci ve výši dvou a tři čtvrtě milionu korun, o kterou žádal. Komise dokonce uvádí, že jde o časopis spíše povšechně kulturní, literatura u něj nemá dominantnější roli a že jeho zaměření je rok od roku čím dál více politické.

Vida. Najednou převaha obecně kulturních témat nad literaturou nevadí. Najednou nevadí ani jasná — v daném případě vyhraněně levicová — politická orientace, mohl by si rýpnout Petr Placák. K argumentu se mu rovněž nabízí, že členem komise je Jan Bělíček působící jako redaktor serveru A2larm, který funguje jako online komentářový deník kulturního čtrnáctideníku A2.

Rozdílné výsledky udělení dotace přitom nebudou spočívat v tom, že by ministerstvo nadržovalo radikální levici a bylo zaujaté proti antikomunistické pravici. Soudě dle výsledků a znalosti obou médií je mnohem důležitější složkou celkové hodnocení aspiranta o grant.

A podíváme-li se do tabulky, které ministerstvo zveřejnilo, v celkovém součtu pěti různých kvalit zůstává Babylon na slabším výsledku o polovinu. Svést to jen na politiku by nebylo fér.

Z celé situace vyplývá hlavně to, že ministerstvo pracuje s udělováním dotací pro literárně-kulturní časopisy zcela nekoncepčně. Zdá se, že komise si neví rady s tím, jestli má peníze rozdělovat jen mezi literární časopisy, nebo je smí udělit i těm, které se ve větší šíři věnují kultuře obecně, či těm, které mají vyhraněný politický profil.

Zatímco celková procentuální hodnocení žadatelů o grant vypadají smysluplně, slovní hodnocení, které ministerstvo letos poprvé k žádostem připojilo, jako by si žilo vlastním životem. Je to praxe, která zákonitě vede k nespokojenosti a ohrožuje v důsledku všechny.

Místo tápání se ale nabízí čisté řešení. Ministerstvo by mělo do budoucna připravit jednoznačnou koncepci podpory nezávislé žurnalistiky, ve které by bylo místo jak pro literární časopisy, tak i pro krachující hudební publicistiku, pro divadelní kritiku, ale i pro nekomerční média, která se zabývají převážně politikou a politickou situací. Jedná se o nicotné položky, které by se mohly i podstatně zvýšit, jen je zapotřebí, aby rozdělování dotací mělo jasná pravidla.

Mluvíme-li o záporných důsledcích oligarchizace českých médií, takovéto opatření by mohlo přispět alespoň k dílčímu zlepšení stavu. Konečně bychom si upřímně přiznali, že jsme se dostali do stavu, kdy to nemají vůbec lehké nejen literárně-kulturní časopisy, ale i další média, která za sebou nemají štědrého vlastníka, jenž ovšem může svůj vliv dle potřeby celkem snadno zneužít.