Kulturní a literární časopisy měly v naší zemi vždy význačné postavení. Vzpomíná se na ně zvláště jako součást československého jara 1968.

„Jen si představte, byly zrušeny všechny kulturní a literární časopisy a revue. Všechny bez výjimky!“, líčil později jeden z následků normalizace Milan Kundera. Setkal se však s nepochopením u svých francouzských přátel. V jejich kruzích takové magazíny mnoho neznamenaly.

Nejspíš právě s ohledem na naši tradici kulturně-literárních časopisů se těm současným český stát snaží finančně pomáhat. Koná tak prostřednictvím ministerstva kultury, které každý rok uděluje dnes již vcelku štědré granty vybraným periodikům i magazínům čistě webovým. Jenže snad nikdy ke spokojenosti všech.

Odborná komise vždy posuzuje kvalitu uchazečů o granty, úměrnost výše jejich finančního požadavku i to, jestli umí peníze řádně využít pro svou prezentaci a propagaci. Nezřídka však někdo odejde s prázdnou: když porota vyhodnotí, že magazín toho svou produkcí není hoden, nespatřuje v jeho podpoře kulturní význam nebo když usoudí, že se redaktoři od kultury vydali až příliš k politice.