Mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem vlády v demisi Andrejem Babišem to začalo v posledních dnech jiskřit. Babiš kupříkladu rozhodně odmítá nový zákon o referendu v takovém rozsahu, jaký by chtěl spolu s komunisty a okamurovci i prezident. Návrh zákona schválený vládou neumožňuje hlasování o mezinárodních smlouvách a o vystoupení z NATO a Evropské unie.

Babiš také jednoznačně podpořil Velkou Británii i Evropskou unii v jejich odsouzení Ruska v souvislosti s atentátem nervovým plynem novičok na bývalého ruského agenta Skripala na území Velké Británie. Zeman se k možnému zavinění Ruska nejen nestavěl tak jednoznačně, ale také nepodporoval vyhoštění ruských diplomatů.

Babišova vláda se nakonec rozhodla připojit ke čtrnácti dalším zemím EU a vyhostit ruské diplomaty. Kdyby tak neučinila, nevzbudila by asi žádný mezinárodní poprask, protože 13 zemí EU se rozhodlo ruské diplomaty nevyhostit.

Babiš šel tedy iniciativně mnohem dál, za to, co opravdu musel udělat — i proti vůli Zemana. Rozhodnutí vlády vyhostit tři ruské diplomaty z České republiky odůvodnil nejen solidaritou s Velkou Británií, ale také slovy, že: „Rusové překročili veškeré hranice, když řekli, že jedovatá látka mohla pocházet od nás. Je to naprostá lež, toto tvrzení odmítáme od samého začátku, kdy ho ruská strana vypustila.“

Zeman místo podpory pro vládní krok zaúkoloval šéfa BIS Michala Koudelku, aby zpravodajská služba pátrala po tom, zda byl novičok na území České republiky vyvíjen nebo skladován. Což o to, zjistit, zda se u nás novičok někdy skladoval nebo vyráběl, může být pro vládu užitečné. Jenže to, že takovým úkolem pověřil BIS právě prezident, navíc veřejně a v době, kdy premiér oznamoval vyhoštění ruských diplomatů, se těžko dá posuzovat jinak než jako cílenou subverzi vládního rozhodnutí.