Mezi prezidentem Milošem Zemanem a premiérem vlády v demisi Andrejem Babišem to začalo v posledních dnech jiskřit. Babiš kupříkladu rozhodně odmítá nový zákon o referendu v takovém rozsahu, jaký by chtěl spolu s komunisty a okamurovci i prezident. Návrh zákona schválený vládou neumožňuje hlasování o mezinárodních smlouvách a o vystoupení z NATO a Evropské unie.

Babiš také jednoznačně podpořil Velkou Británii i Evropskou unii v jejich odsouzení Ruska v souvislosti s atentátem nervovým plynem novičok na bývalého ruského agenta Skripala na území Velké Británie. Zeman se k možnému zavinění Ruska nejen nestavěl tak jednoznačně, ale také nepodporoval vyhoštění ruských diplomatů.

Babišova vláda se nakonec rozhodla připojit ke čtrnácti dalším zemím EU a vyhostit ruské diplomaty. Kdyby tak neučinila, nevzbudila by asi žádný mezinárodní poprask, protože 13 zemí EU se rozhodlo ruské diplomaty nevyhostit.

Babiš šel tedy iniciativně mnohem dál, za to, co opravdu musel udělat — i proti vůli Zemana. Rozhodnutí vlády vyhostit tři ruské diplomaty z České republiky odůvodnil nejen solidaritou s Velkou Británií, ale také slovy, že: „Rusové překročili veškeré hranice, když řekli, že jedovatá látka mohla pocházet od nás. Je to naprostá lež, toto tvrzení odmítáme od samého začátku, kdy ho ruská strana vypustila.“

Zeman místo podpory pro vládní krok zaúkoloval šéfa BIS Michala Koudelku, aby zpravodajská služba pátrala po tom, zda byl novičok na území České republiky vyvíjen nebo skladován. Což o to, zjistit, zda se u nás novičok někdy skladoval nebo vyráběl, může být pro vládu užitečné. Jenže to, že takovým úkolem pověřil BIS právě prezident, navíc veřejně a v době, kdy premiér oznamoval vyhoštění ruských diplomatů, se těžko dá posuzovat jinak než jako cílenou subverzi vládního rozhodnutí.

Zajímavé také bude sledovat, jak se Babiš postaví ke skutečnosti, že prezident zaúkoloval BIS zřejmě v rozporu se zněním zákona o zpravodajských službách, který stanoví, že zpravodajské služby může úkolovat vláda a prezident, ten ale jen s vědomím vlády. Těžko si lze představit, že Zeman dal vládě předem na vědomí, že hodlá zaúkolovat šéfa BIS, aby hledal novičok v České republice, když Babiš hodlal prohlásit, že ruské výroky o tom, že novičok mohl pocházet z České republiky, jsou naprostá lež.

To vypadá jako konec krásného přátelství

Babiš a Zeman nemají evidentně stejný názor ani na vyslání hradního týmu do Číny, kde pátral po zmizelém šéfovi čínské investiční skupiny CEFC Jie-Ťien-mingovi, jakož i po tom, jak na tom vlastně finančními problémy obtížená CEFC je. Babiš se už v minulosti vyjádřil skepticky k hradním snahám přilákat do ČR čínské investice způsobem, jakým se to dělo, když prohlásil, že u nás Číňané nevytvářejí žádné nové firmy, jen skupují ty existující. Na otázku, jak hodnotí výlet hradního týmu do Číny, odpověděl jen potutelným úsměvem.

Brzy se také uvidí, zda jsou Babiš a Zeman na stejné lodi, pokud jde o útoky na Českou televizi. Zatímco Zeman přizvukuje kritice Jaromíra Soukupa v TV Barrandov, a dokonce nabízí návody, jak Českou televizi dostat pod kontrolu, tedy odmítnutí dvou zpráv o hospodaření České televize Sněmovnou, Babiš se zdá být poněkud citlivější k veřejným projevům nesouhlasu. Když desetitisíce lidí protestovaly proti zvolení komunistického poslance Zděňka Ondráčka do čela sněmovní komise pro kontrolu GIBS, rychle ustoupil.

Po demonstracích tisíců lidí proti Zemanovým výrokům v inauguračním projevu na adresu České televize a novinářů se pro změnu objevil v diskusním pořadu České televize, kde tvrdil, že on Českou televizi v žádném případě ovládnout nechce. Uvidíme.

Jisté je, že se začíná se Zemanem v lecčem rozcházet. Mezi spojenci z prezidentských voleb a předtím během sněmovních voleb se začíná rozehrávat dosti komplikovaná partie politických šachů. Zeman v ní má opticky ještě stále navrch, ale hraje proti němu čas a politická dynamika.

Může se Babiše krátkodobě kdykoliv zbavit, protože mu může jednoduše odebrat pověření sestavit vládu v druhém pokusu a jmenovat premiérem někoho jiného. Jít přes Babišovu hlavu a jmenovat někoho jiného z ANO by ale nešlo, a předseda nějaké jiné strany nemá ve světle povolební aritmetiky téměř žádnou šanci sestavit vládu s většinovou podporou. Zeman by ale mohl znovu vytvořit vládu „odborníků“ a nechat ji vládnout v demisi, pokud by nezískala důvěru Poslanecké sněmovny.

Je sice pravda, že by do hry pak vstoupil se svým vlastním pokusem sestavit vládu předseda Poslanecké sněmovny, který je shodou okolností z ANO, ale to vše by mohlo zabrat dlouhou dobu. Navíc Zeman naznačil, že mu Ústava jasně neukládá, že po třech neúspěšných pokusech sestavit vládu s důvěrou musí vypsat předčasné volby.

Drama na obzoru

Babiš by ale nebyl poražen. Existují i jiné způsoby, jak dovést zemi k předčasným volbám, v nichž by podle současných průzkumů vyhrál s ještě větším náskokem než na podzim 2017. Na druhou stranu, Zeman nedávno naznačil, že spoléhá na to, že se ostatní strany by nepodpořily rozpuštění Poslanecké sněmovny, k němuž je třeba ústavní většiny, protože předčasné volby nejsou momentálně v jejich zájmu.

Babiš by mohl obejít Zemana i tak, že by eventuálně souhlasil, že premiérem může být někdo jiný z ANO. V takovém případě by ANO asi dokázalo vytvořit koalici kupříkladu s ODS, která by měla pohodlnou většinu, a Zemana by mohla odkázat do příslušných mezí.

A pokud by ani to nestačilo, ANO by se v případě Zemanových obstrukcí či dalších rozhodnutí, která obcházejí Ústavu, mohlo dohodnout s ostatními stranami na ústavní žalobě na prezidenta, a Zeman by se mohl rázem octnout ve vážných problémech.

Jisté je, že Zeman nemá proti sobě už Bohuslava Sobotku, kterého mohl s přispěním páté kolony v ČSSD i Babiše okopávat. Má proti sobě silného hráče, který se, jak víme, v boji o moc neštítí téměř ničeho. A který také pravděpodobně ví, že koalice ANO s ČSSD, s podporou komunistů, nemusí být pro něho nakonec nejlepším řešením, protože post-sobotkovská ČSSD a KSČM jdou na ruku Zemanovi. Příští měsíce budou tedy nepochybně zajímavé.