Jaromír Soukup ve své „investigativní“ relaci Kauzy JS už potřetí napadl média veřejné služby. Ve svém vydání ve středu 14. března si bere do úst i audiovizuální autory. Naše asociace sdružuje většinu českých filmových a televizních režisérů, scenáristů a řadu dramaturgů a cítíme povinnost k tomu říct následující:

Důrazně se ohrazujeme proti lžím a nenávistné snaze Jaromíra Soukupa vyvolat společenské nálady proti veřejné službě v oblasti televize. Protestujeme proti nekalému způsobu, jakým si jeho soukromá televize snaží získat pozornost a zlepšit svou pozici na trhu tím, že hrubě dehonestuje veřejnou službu jako princip a snaží se dehonestovat pracovníky České televize, filmové a televizní tvůrce a v důsledku i další profese.

Jsme snad na začátku času, kdy majitelé soukromých nemocnic začnou útočit na veřejná zdravotnická zařízení? Nebo kdy provozovatelé soukromých škol začnou rozkládat veřejné školství? Kdy soukromé bezpečnostní agentury začnou dehonestovat práci policie? Začnou útoky na soudy kvůli nákladnosti jejich provozu a zavedeme místo nich lidové soudy? Podporujeme zlepšení kontroly veřejné služby, pokud někdo přichází s kompetentními návrhy a znalostí současného stavu věcí. Rozlišujeme a podporujeme věcnou kritiku, ale distancujeme se od faktické neschopnosti dialogu. Jaromír Soukup dokonce odmítnul pozvání do České televize nad tématy, která ho v jeho nikým nerušených monolozích tolik trápí.

Jaromír Soukup se snaží vzbudit v lidech pocit závisti, když neustále šermuje částkou sedm miliard korun, kterou se navíc České televizi nikdy v historii nepodařilo na poplatcích vybrat. Česká televize reálně hospodaří s rozpočtem o víc než miliardu menším. Podobně jako Jaromír Soukup lže v tomto „detailu“, lže a vytrhává z kontextu další věci.

Měsíční televizní poplatek je přitom na jednu domácnost tím, co je lístek do kina pro jednu osobu na jedno představení nebo tím, co jsou dvě krabičky nejlevnějších cigaret.

Soukromé televize přitom také žijí z peněz všech obyvatel. Legislativa — a tedy veřejný konsenzus — umožňují započítávat náklady firem na reklamu jako daňově uznatelný výdaj, který tvoří součást výrobních nákladů. Na komerční televize tedy platí v ceně výrobků a služeb úplně každý, kdo kupuje výrobky s televizní reklamou, bez ohledu na to, jestli se na komerční televize dívá či nikoli. Jejich programový a tvůrčí profil je přitom nesouměřitelně užší nežli u veřejné služby, stejně nesrovnatelný je objem i kvalitativní spektrum produkce.

Jaromír Soukup se snaží napadat rovněž filmové tvůrce, kteří ohrožení veřejné služby v oblasti televize vnímají a hlasitě na něj upozorňují. Označuje je za výdělkáře, kteří účelově hájí jen své živobytí. Být profesionálem na volné noze přitom rozhodně neznamená žádný luxus. Míru životní nejistoty nelze srovnávat snad s žádnou jinou mimouměleckou profesí a i proto si tuto dráhu volí jen málo lidí. Těch, kteří dosáhnou nadprůměrných honorářů, je jen zlomek, a přitom i zde platí to, co ve sportu: tvorba musí mít svoji širší základnu, ve které talenty mohou zrát a projevit se v čase. Z evropského hlediska je stran příjmů uměleckých profesí Česká republika na chvostě.

Umělci i další profesionálové audiovize se přitom ozývají proto, že jsou nejblíže institucionálnímu zázemí, které je ohroženo. Ozývají se tak, jako se ozývají hasiči, policisté, učitelé, lékaři nebo zdravotní sestry či odbory těchto profesí, když se jejich instituce dostávají pod neférový tlak nebo když se objeví riziko celkové změny k horšímu.

Obracíme se k široké veřejnosti s žádostí, aby se nenechala strhnout nenávistnou rétorikou kampaně, která z úst Jaromíra Soukupa, a bohužel čím dál častěji i prezidenta republiky Miloše Zemana, nejspíš teprve začíná. Prosíme, setrvejme v podpoře medií veřejné služby, která v naší společnosti budou potřeba v budoucnosti snad ještě víc, než dosud.

V Praze 15. března 2018

Rada Asociace režisérů, scenáristů a dramaturgů (ARAS)

Jmenovitě: Roman Vávra (předseda), Alena Derzsiová a Vít Janeček (místopředsedové), Štěpán Hulík, David Jařab, Václav Kadrnka a Radim Špaček.