„A teď se podíváme, jak moc máte blízko k obyčejným lidem,“ provolává Jaromír Soukup ve své Aréně. Na stolech před dnešními hosty leží základní potraviny zakoupené v nedalekém obchodě. Na lidoveckého předsedu Pavla Bělobrádka pokukuje vajíčko, lidovost pirátského předsedy Ivana Bartoše prověří krabice mléka, olomoucký hejtman a poslanec za ANO Ladislav Okleštěk se má popasovat s hodnotou chleba. Každý z nich má zkusit uhodnout, kolik potravina před ním stála peněz.

Všichni prošli. Okleštěk se s odhadem třiceti korun za bochník kváskového chleba sekl o prominutelných šest korun, Bartoš cenu mléka 16,90 prakticky trefil. Vítězí Bělobrádek se svým na desetník přesným tipem 3,90 za vajíčko — a to přesto, že nakupuje v biochovech. Hurá! Zdá se, že poslanci k nákupům nezneužívají manželky ani asistentky a do supermarketů si pro žvanec chodí sami — stejně jako většinová populace. Ač zpravidla s násobně větším objemem finančních prostředků na kartě. S možností koupit násobné množství vajíček. A pozlaceného lososa navrch.

Tématem dnešní debaty má být fungování médií. Což znamená, že v polovině otázek se Soukup naváží do způsobu, jakým Česká televize nakládá se svými finančními prostředky. Poté dostává prostor v publiku přítomná komunistická europoslankyně Kateřina Konečná, která na politiky udeří se sociálními tématy. Následně se všichni shodují, že bydlení je problém, že důchody jsou nízké a že je třeba bojovat s korupcí. Hurá! Zdá se, že nás všechny bez ohledu na třídní příslušnost čeká v zemi lidských politiků krásný a spokojený život.

Mezi diváky samozřejmě nechybějí „profíci“, televizí placení „zástupci běžných občanů“, kteří arénu lemují transparenty „Soukup do toho!“ a kteří každý z moderátorových kopanců do veřejnoprávního média korunují nadšeným řevem. Zpravidla jim je padesát let a víc.

Pět tisíc a cukrovka

Trojici podporovatelů vedle mě může být však okolo dvaceti. Ptám se jich, jak se do televize dostali. „A to jako nemůžem, nebo co?“ vyjíždí na mě brýlatý zrzek.

Jediný z nich, hubený kluk s bezelstnýma očima a s dírami na rukávech, se však ochotně rozpovídá. Chodí sem tak od Vánoc. Pracuje jako ochranka v pražské ZOO, kam nastoupil hned po učňáku na plný úvazek. Osmnáct let. Sedmdesát jedna korun za hodinu. Za největší problém považuje ceny bydlení. Babiš mu přijde v pohodě. Když byl Babiš v předchozí Aréně, zeptal se ho o přestávce, jak to cejtí s Čapím hnízdem, a Babiš mu vysvětlil, že to všichni hrajou proti němu. Pak se spolu vyfotili.

„A jak jste se sem dostala vy?“ ptám se už po skončení pořadu na autobusové zastávce seniorky s platinově obarvenými vlasy. „Víte, já potřebuju nabít od lidí,“ začíná. „Mám ještě druhou práci a strašně mě vyčerpává,“ pokračuje. Důchod pět tisíc. A jako bonus cukrovka. Její syn s Barrandovem spolupracuje, takže ona dvakrát týdně chodí za tři stovky za večer sem. Kromě toho si přivydělává vykládáním karet. „O natáčení se je prosím! Vím třeba o babce, která má důchod dvanáct tisíc, a ještě je každý večer tady!“ otáčí ke mně plačtivě svou tvář. Cítím, že si chce povídat.

Původní profesí zdravotní sestra prý dosáhla na nesnesitelně nízký důchod kvůli tomu, že žila několik let v severní Itálii, kde ji zaměstnali jen načerno. Zpátky v České republice se účastnila všech možných demonstrací, třeba demonstrace důchodců roku 2012. Díky té byla chvíli jako hvězda, ve všech novinách, ve všech televizích.

Se svým případem se snažila obrátit i na Barrandov a uhodit skrz něj na Úřad práce. Jenže se jí z televize nikdo neozval. „Tak Soukupa nase*u a odvezu ty podklady na ČT24,“ usmívá se potutelně. ČT24 pravidelně sleduje, hlavně Události a komentáře.

Když už Barrandov její podnět zcela ignoroval, chtěla se alespoň posledně ve vysílání zeptat Babiše, jak má vyžít s důchodem pět tisíc. Soukup ji nevyvolal. Jak vysvětloval před zahájením dnešního vysílání, diváci se mnohdy ptají od věci, takže si tazatele vybírá už dopředu o přestávce. Dnes mikrofon putoval ke Konečné a ke dvěma přítomným pirátským poslancům. Vždyť jsme si už v potravinovém testu dokázali, že poslanci mají k obyčejným lidem dostatečně blízko.

V autobuse si další dvě seniorky, profesionální divačky, rozprávějí o tom, jak si zítra uvaří brambory. Brambory ony rády a často. Chutné, univerzální a hlavně moc nestojí, že jo.

Co asi budou obědvat poslanci? A jak blízko má k obyčejným lidem Jaromír Soukup?