Komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk ve svém článku z 1. března 2018 napsal, že „proevropský střed umírá na egoismus“. Pointou jeho sdělení je, že tři sněmovní „proevropské středové strany“, tedy KDU-ČSL, TOP 09 a STAN, by měly v dohledné době přistoupit k nějaké podobě integrace ve středně silný proevropský subjekt, který by právě svojí odlišnou ideovou opcí od ostatních relevantních stran dokázal nalákat větší množství proevropsky, prozápadně a hlavně v souladu s hlavními principy polistopadového uspořádání smýšlejících voličů. Ti by si k němu našli cestu snáze než k několika marginálním stranám, krčícím se kolem pětiprocentní hranice.

Základní východiska Honzejkova uvažování o problému jsou důležitá. Ukazují na skutečnost, že fragmentace spojená s rizikem propadu několika set tisíc hlasů pro strany-standardní nositele identity středopravých stran s ideovými ekvivalenty v západoevropských zemích, je v českém stranickém systému neústrojný jev. A připočteme-li riziko, že zmizí pod hranicí volitelnosti, dokonce i nebezpečný, poněvadž vyprazdňování politického středu je vždycky spojeno s posilující polarizací a radikalizací.

Honzejkova teze, že na vině je ovšem pouze „egoismus“ daných stran, tedy neochota vystoupit z vlastních pozic a partikulárních zájmů a zaujmout místo pod jednou společnou střechou, ovšem přehlíží jednu podstatnou věc: jedná se o tři subjekty dosti odlišného ideového, organizačního i takříkajíc „genetického“ profilu.

Nepodobní sourozenci