Zastupitelé Brna dnes de facto podruhé rozhodují o poloze nádraží. Poprvé to bylo před téměř čtrnácti lety při změně územního plánu Brna dne 21. června 2004. Dnes se tu schyluje k odsunu nádraží podruhé. Mám tak pocit, že dvojka je nějakou magickou číslicí Brna. A proč?

V červnu 2004 Brno potvrdilo pod vedením primátora Petra Duchoně z ODS odsun nádraží. V únoru 2018 chce Rada města Brna pod vedením primátora Petra Vokřála z hnutí ANO opět odsun. Oba Petrové si tak předávají jakéhosi Černého Petra.

Od roku 2004 Brno tvrdilo, že je nutné odsunuté nádraží rychle postavit, neboť Česká republika získá asi osm miliard korun z Operačního programu Doprava. Nyní, v roce 2018, se tvrdí to samé, ale už se neříká, o jaké miliardy korun má přesně jít. Jde tak o dvě pohádky, neboť Česká republika žádné peníze z Operačního programu Doprava na odsun nádraží nedostane.

V letech 2006 až 2014 byl v Brně primátorem dvě volební období Roman Onderka z ČSSD, který sice před volbami 2006 byl pro nádraží v centru, ale po získání funkce již hájil odsun nádraží. Ani dvě jeho volební období ale nepomohla k tomu, že by se odsun nádraží výrazně pohnul k cíli.

V prosinci 2005 podali dva investoři, Správa železniční dopravní cesty a Statutární město Brno, žádost o územní rozhodnutí pro odsun nádraží. V srpnu 2011 podal Jihomoravský kraj žádost o územní rozhodnutí pro podzemní stanici severojižního kolejového diametru pod odsunutým nádražím. Obě správní řízení trvají dosud, ačkoliv podle plánů odsunovačů nádraží už měla dávno skončit.

V dubnu 2006 Brno tvrdilo, že výstavba odsunutého nádraží začne za dva roky v červnu 2008 a bude dokončena za asi sedm let v prosinci 2015. Nyní, v roce 2018, se tvrdí, výstavba odsunutého nádraží začne opět za dva roky a bude hotovo opět za asi sedm let.

Víra v zahájení výstavby odsunutého nádraží za dva roky se tak během dvanácti let nemění, mění se jen věřící.

V roce 2004 Brno potvrdilo územní plán s odsunem nádraží. Přitom se nijak výrazně nemluvilo o výstavbě vysokorychlostních tratí za asi pět set miliard korun a ani o výstavbě severojižního kolejového diametru za asi třicet miliard korun. První projekt přitom ještě ani nemá studii proveditelnosti, ten druhý ho sice má od roku 2011, ale spíše se mu nedá věřit.

Dnes jsou oba tyto vzdálené velkolepé projekty údajně důvodem pro odsun nádraží.

V říjnu 2004 a v říjnu 2016 proběhla v Brně o poloze nádraží dvě referenda. Sice nejsou pro nízkou účast kolem 24 procent voličů platná, přesto bylo minimálně 80 procent hlasujících pro nádraží v centru. Politici ovšem nikdy nenašli odvahu se oběma doporučujícími výsledky řídit.

Z předložené páté studie proveditelnosti vyplývá, že modernizace železničního uzlu Brno s nádražím v centru ve variantě Petrov je technicky reálná, a pro Brno i stát je dokonce dopravně i ekonomicky výhodnější, než je odsun nádraží.

Navíc má moderní nádraží v centru již asi čtrnáct let výraznou podporu veřejnosti: podle aktuálního výzkumu veřejného mínění se k této variantě přiklání asi 64 procent lidí. Brno přitom během této doby na propagandu odsunu nádraží utratilo desítky milionů korun.

Hnutí ANO tvrdí, že není tradiční stranou, neboť rozhoduje hlavně na základě odbornosti, pečlivosti, otevřenosti, komunikativnosti, férovosti. Ale platí to i pro politiky v Brně? A v Jihomoravském kraji?

Pokud česká vláda skutečně schválí odsun nádraží, je jasné, že hnutí ANO bude hrobařem Brna, neboť odsun nádraží není ani po čtrnácti letech opravování různých chyb kvalitním projektem. Navíc má ještě více rizik než varianta s nádražím v centru.

Pokud bude prosazen odsun nádraží, domnívám se, že lidé doletí dříve na Mars než vyjedou z plně modernizovaného železničního uzlu Brno s nádražím u řeky Svratky.

A pokud zastupitelstvo Brna dnes opět schválí odsun nádraží, dneškem to určitě nekončí. Lidé v Brně a v okolí totiž stále chtějí mít moderní nádraží v centru města.