O brněnském nádraží nejen pro Brňáky

Jiří Hlavenka

Jaký bude svět za několik desetiletí — klademe si vůbec takovéto otázky předtím, než investujeme desítky miliard do infrastrukturních staveb, které mohou být pro další generace zcela nepoužitelné?

Velké brněnské a jihomoravské téma asi ne-lokální čtenáře zajímat nebude. Dá se ale zobecnit. Místní problematika je diskutovaná tisíckrát jinde, v kostce jde o to, kde má stát a jak má vypadat hlavní městské nádraží s denní cirkulací okolo 60 tisíc lidí (unikátně 30 tisíc, ale používají jej dvakrát denně; staré nádraží je už na hranici únosnosti fungování).

Veškeré posuzování dopravních staveb má jednu zásadní vadu — přičemž vůbec nevím, jak ji odstranit. Diskutuje se tu o stavbě, která bude hotová (optimisticky) za zhruba 25 let a má sloužit dalších, řekněme, 150 roků. Tedy až za 25 let budování a utrácení desítek miliard jí slavnostně projde první zákazník; a my bychom se přece měli ptát, jak bude vypadat svět dopravy v letech 2050—2200, v éře, kdy se bude tato obří investice vracet, kdy se má nacházet ve vrcholném období své služby občanům.

Na významu mohou nabýt rychlovlaky nahrazující na tratích do tisícovky kilometrů letadlo. Foto Wikipedia

Nad větou „ jak bude vypadat svět v roce 2200“ se všichni hromově zasmějeme. Jak se může ten hlupák ptát? To přece neví vůbec nikdo! A přesto už sháníme čtyřicet miliard — na to, abychom vyřešili DNEŠNÍ problém s jakýmsi lineárním výhledem na příštích dvacet či třicet let. Lineární výhled navíc nepočítá s žádnými systémovými, strukturními změnami v dopravě: jen vychází z toho, že se například nyní ročně zvyšuje počet cestujících železniční dopravou o půl procenta, a z toho se protáhne trendlajna, že to i v dalších třiceti letech bude podobné. Jenomže jinak se projektovat (ze zákona!) nesmí.

Trocha přízemních vizí

Nástup autonomní mobility (a též elektromobility, ta ale s tím úplně nutně nesouvisí) je evidentní. Každý rok nastává významný pokrok a odborníci říkají, že technologicky je vše připraveno, a vlastně to stojí na legislativě. Vsadím se, že během jednotek let některé západoevropské velkoměsto kompletně uzavře svou část pro „vozy s řidičem“, a tato část se bude rozrůstat — uvnitř budou jezdit jen autonomní „elektro—taxi“.

„Zaparkované auto“ se stane podobným protimluvem jako „ suchá voda“ (auto tu není proto, aby parkovalo, ale aby jezdilo), a najednou se zjistí, že počet nehod ve městě klesl na 0, počet mrtvých na 0, počet raněných na 0, škody na 0 Kč, na ulicích je najednou volno, klid, ticho, žádný smrad a zplodiny.

Tohle spustí vlnu a vůbec bych se nedivil, kdyby za těch 25 let bylo dalším městem, které si vymezí „no—cars perimeter“ a nevpustí tam jediný vůz s volantem, i naše Brno. A když to nebude za 25, tak za 35 let určitě.

A vtip je v tom, že tohle totálně překope veškerou dopravu ve městě: individuální i hromadnou. Malé, pod dva metry dlouhé a metr padesát úzké kapsličky převážející osoby z A do B (nikoli „od zastávky k zastávce“), nahradí nejenom současnou individuální dopravu (jeden člověk v bedně 5,5 m krát 2 m), ale nejspíš i současnou hromadnou, protože ta nová dostane lidi rychleji i pohodlněji od startu k cíli.

No a samozřejmě to ovlivní i vlakovou dopravu, kdy se pasažér z mimoměstského místa bydliště nechá dopravit nejspíše na kraj města (podobně jako dnes svým autem) a „kapsličkou“ se nechá dovézt ke dveřím svého pracoviště. (Jak se bude rozšiřovat autonomní doprava i mimo města, je otázka, zda má vůbec příměstská železniční osobní doprava šanci na přežití — a to říkám s lítostí jako velký milovník vlaků!) Naopak na významu mohou nabýt (dálkové) rychlovlaky nahrazující na tratích do tisícovky kilometrů letadlo — ta ale může město jen „líznout“ na okraji a nezdržovat se zajížděním: sem a odsud opět fungují autonomní vozítka.

Říká se, že historie se občas opakuje: když bylo dnešní brněnské nádraží vybudováno a uvedeno do provozu, zjistilo se, že nevyhovuje. Představme si dobu o pět primátorů dál, kdy nové vedení města vystoupí z autonomního elektromobilu a půjde za blýskání blesků slavnostně přestřihnout pásku městského hlavního nádraží (ať už bude kdekoli), s rozpačitým pocitem, že těch čtyřicet miliard bylo utraceno za něco, co... tak úplně nevyhovuje době, potřebám a situaci. Ale přestavět na koncertní sál se to dá vždycky, ne?

A teď babo raď. Diskutujme, ale nejen o „brněnském tématu“, protože tohle platí všude možně — jak plánovat monstrózní dopravní investice s 30 lety budování a na 200 let používání, když tušíme, že doprava projde brzy největší proměnou v dějinách. Jen přesně nevíme jakou a kdy.

    Diskuse