Postřeh 1: Zemanovské opium

Jestli si ještě někdo před sjezdem ČSSD naivně myslel, že Zeman stojí na její straně, pak jeho sjezdový projev navzdory onomu odporně pokryteckému ántré „stýskalo se mi po vás“, musel být zklamán. Pomiňme fakt, že Zeman jako vítěz prezidentské volby neprojevil ani trochu státnické velkorysosti a moudré smířlivosti vůči straně, které házel při každé příležitosti od roku 2003 klacky pod nohy.

Opakovaně se projevila jeho pomstychtivost a zloba, když ji obvinil, pardon, pouze její „drahošovskou“ půlku, z podrazáctví. Ovšem mnohem jasnějším důkazem, jak to Zeman s ČSSD opravdu myslí, je jeho doporučení, aby utvořila s Babišem jakousi opoziční smlouvu číslo dvě: do vlády nevstupujte, ale vynuťte si pozice náměstků či jiných významných úřednických postů, a z těchto významných pozic prosazujte svůj program.

Ale převážně záporná reakce většiny delegátů na toto Zemanovo doporučení není ještě jasným svědectvím o konečném vystřízlivění strany ze zemanovského opia. Čerstvě zvolený předseda Hamáček a místopředseda Zimola, místo aby se začali chovat jako sebevědomí vůdcové nezávislé strany a okamžitě zahájili tvrdé vyjednávání s Babišem, běží napřed za Zemanem.

↗

Druhého muže ČSSD by měl někdo elementárně obeznámený s dějinami sociálnědemokratického hnutí vyškolit o takzvaných tradičních hodnotách a cílech. Repro DR 

My se chceme napřed setkat s panem prezidentem,“ říká Zimola v rozhovoru pro Aktuálně.cz. „Proč?“, zní otázka. „Protože mu chceme poděkovat, že nás navštívil na sjezdu v Hradci Králové, a také s ním chceme konzultovat další vývoj.“ A na otázku, co říká Zemanovu návrhu, aby ČSSD za náměstky tolerovala vládu ANO, odpovídá: „…i toto bude jedno z témat, která budeme chtít s panem prezidentem otevřít a zeptat se ho, jak to myslel (O.N.).“ Tak se nechme překvapit.

Postřeh 2 — S Babišem do vlády ano i ne

Snad ale nemusí být opravdu tak zle. V diskusi na sjezdu to Zeman slízl nejen od těch, kteří jej kritizovali z pozice „chceme do vlády za tučné ministerské posty“, ale především od těch, kteří vyzývají „nechoďme do vlády s trestně stíhanou osobou“ a „získejme opětovně důvěru veřejnosti zásadovou levicovou politikou v opozici a reformními změnami strany“.

Příkladně v tomto vystoupili za senátory Milan Štěch a Jiří Dienstbier a z reakcí mnoha delegátů bylo vidět, že jim mluví ze srdce. O senátorském tvrdém doporučení nejít do vlády s trestně stíhaným Babišem se ale raději nehlasovalo a nový předseda předložil měkčí usnesení, podle kterého pro sociální demokracii představuje přítomnost takové osoby ve vládě „zásadní problém“.

Argument, že takové usnesení bylo nutné, aby novému vedení v jednání s Babišem příliš nesvazovalo ruce a už předem neodehnalo Babiše od vyjednávacího stolu, má racionální základ. Ale pozor. Může se také stát úhybným manévrem těch, kteří chtějí získat čas a odpor velké části strany proti vstupu do vlády paralyzovat.

Referendum se jeví demokratickým řešením. Nicméně nemělo by být alibistickým nástrojem pro sejmutí politické odpovědnosti stranického vedení. To by mělo mít, na základě jednání s Babišem, na vstup do vlády jasný názor, a aniž by tento názor straně vnucovali, měli by jej jasně sdělit.

Pro vstup ČSSD do vlády se mezitím bude používat řada „neprůstřelných“ argumentů. Hamáčkův (zemanovský) argument, že strana by mohla v opozici zcela vysublimovat, je „neprůstřelný“, pokud by se naplnila Zemanova věštba, že ČSSD nebude v opozici nic dělat. Já bych to vyjádřil spíše tak, že ta věštba se opravdu naplní, když strana nebude mít ujasněnou komplexní představu, za jakých podmínek může znovu nabýt své ztracené pozice.