Za jeden z nejzajímavějších projektů české rozvojové spolupráce považuji hydrologický výzkum a návazný systém včasné výstrahy před protržením ledovcových jezer v pohoří Ťan-šan v Kyrgyzstánu. Globálním oteplováním se jezera přeplňují a jejich hráze (tvořené materiálem nahrnutým ledovcem a kusy ledu) jsou nestabilní. V údolí leží vesnice a města, kterým tak hrozí bleskové povodně.

To by ale ještě nebylo to nejhorší. V pohoří těží kanadská firma Centerra Gold kyanidovým loužením zlato. Tato nebezpečná metoda po sobě zanechává odkaliště plné toxické břečky. Mimochodem, u nás byla i díky kampani ekologických organizací před lety zakázána. A toto odkaliště leží jen o pár metrů níž než hladina blízkého ledovcového jezera. Voda z protržené hráze by odkaliště „vypláchla“ a povodňová vlna by rázem nejen bořila, ale také smrtelně znečišťovala. Místní lidé už jednou bohužel zkušenost s kyanidem získali, když se těžařům v roce 1998 převrátil náklaďák s cisternou, zamořil řeku Barskún a voda otrávila stovky lidí. Několik jich zemřelo, těhotné ženy potratily.

Situace je komplikovaná tím, že těžbou zlata v Ťan-šanu vzniká Kyrgyzstánu téměř deset procent HDP. Proto má podporu politiků a také místních lidí, kterým dává práci. O to více poníženi se cítí ostatní, kteří mají z těžby jen problémy. Úřady se snaží její odpůrce umlčet a opakovaně vykazují ekologické a lidskoprávní organizace, které se snaží s místními lidmi mluvit a pomáhat jim.

Chtít po Kyrgyzstánu, aby situaci řešil sám, by byl alibismus. Ani Česká republika se svými podpůrnými projekty na to nestačí. Ve hře je kanadská vláda, která dlouhé roky tolerovala neetické a ničivé projekty kanadských těžebních firem všude po světě, zejména v chudých rozvojových zemích. Ale spolu s novým větrem v celé kanadské politice, kdy klimaskeptického konzervativce Stephena Harpera nahradil liberál Justin Trudeau, přichází — doufejme — změna.

Optimismus v rané fázi vzbuzuje rozhodnutí země javorového listu zřídit úřad ombudsmana pro zodpovědný byznys, který bude dohlížet právě na zahraniční operace kanadských firem. Nejen kyrgyzští občané tak budou mít příště možnost obrátit se i na někoho jiného než na často zkorumpované úředníky a politiky. Podle ředitelky kanadských Přátel Země — Friends of the Earth (globálního sdružení ekologických organizací) Beatrice Olivastri závisí zlepšení situace na tom, jak bude nový úřad silný. Ekologické a lidskoprávní organizace každopádně tento krok kanadské vlády vítají.

Podobný čin by slušel i Evropské unii. Například holandská firma Shell a její nechvalně proslulá těžba ropy v deltě Nigeru, která za sebou zanechala ekologickou katastrofu a stovky zavražděných, by měla být pod dohledem raději trvale. Trpí nedostatkem svědomí a stále nechce platit za škody, které způsobila, ani odstranit ropné skvrny v deltě. Spravedlnosti se musí postižený lid Ogoni domáhat u nizozemských soudů (naštěstí celkem úspěšně).

Nejde však jen o pomoc lidem, kteří stojí v cestě komerčním zájmům evropských firem. Máslo na hlavně mají přímo státy EU a další bohaté země. Tak se vracíme do Kyrgyzstánu. Kanadská firma tam těží díky penězům z Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Nadpoloviční balík akcií v ní drží Spojené státy, Velká Británie, Japonsko, Itálie, Německo a Francie. Zbytek patří dalším státům včetně ČR.

Bezpráví nemá hranice a i české peníze mohou škodit ve vzdálených koutech planety. Tento příběh ukazuje, že ombudsman (či ombudsmanka) pro lidská práva v zahraničí je potřebný, především však připomíná, že hodně problémů a neštěstí přetrvává kvůli absurdnímu faktu, že takové projekty platí státy z veřejných peněz. Tuto praxi je potřeba ukončit a veškeré investice podmínit přísným lidskoprávním a ekologickým standardům.