Churchill byl kromě jiného zcela nepokrytý rasista; například když Indové začali po válce bojovat za svou nezávislost, označil je jako "tři sta miliónů primitivů, jejichž osud leží v našich rukou".

To "v našich rukou" ovšem znamenalo "jedině civilizovanou", koloniální Anglii...

Kdyby se z Churchilova životopisu vynechala léta 1940-1945 byl by to jeden z dlouhé řady britských politiků a ani by se nejevil jednoznačně positivně ani z britského pohledu.Nevíme, zda by Británie porazilo Německo bez Churchilla, ale víme, že bez obrovského odhodlání Britů, které Churchill nestvořil z ničeho, by k tomu nedošlo. Jeho jiný cíl, udržení Britského imperia, zdaleka takovou podporu veřejnosti a jiných politiků neměl a v něm byl Churchill vlastně zcela neúspěšný.

Je dnes situace, kdybychom potřebovali někoho jako byl Churchill? Myslím si, že ne. Určitě ne na místě prezidenta.

Z těch odlišností Churchilla v letech 1940-1945 a Churchilla jindy je jasně poznat, že nikoliv osobnosti vytvářejí dějiny, ale naopak, osobnosti jsou vytvářeny dějinami, dobou, situací...

A dalším důkazem, že osobnosti jsou vytvářeny dějinnou situací a místem, jsou například Zeman a Klaus. Nejprve stáli proti sobě (i když možná jen zdánlivě, možná to byla jen maska), a nakonec se ukázalo, že jsou vlastně oba stejní. Kdyby se ani jeden z nich nenarodil nebo nedožil, doba by u nás pravděpodobně vynesla nahoru někoho podobného, tedy podobný typ člověka.
Tím samozřejmě nechci nikoho odrazovat od voleb. Možná je ta doba už pryč.

Zeman se myslím stal sociálním demokratem ne proto. žeby k tomu svým založením inklinoval, ale protože na něj v Občanském foru nevybyl žádný post a z mocenské hry byl vyšachován, na pravici byl nával, na levici nevyužité příležitosti k mocenskému vzestupu.

Tramvají levice dojel do stanice moc a vlak nacionalismu už si ujet nenechal. Z jeho levicovosti už nezbylo vůbec nic, je proti oddlužování a v poslední debatě to byl Drahoš, kdo vyjadřoval pochopení pro lidi, pro které je stokoruna za den v nemocnici zátěž.

Co se té úlohy osobnosti v dějinách, tak tu bych zase tak docela nezpochybňoval. Postačí si připomenout rozdíl mezi Churchillem a Chamberlainem.

A je nutno si také připomenout, že po porážce Francie (a tedy i britského expedičního sboru) byly v Británii velice silné tendence k tomu, uzavřít s Hitlerem mír. Vojenská situace Anglie se v tu chvíli považovala za téměř beznadějnou. A kdyby byl v tu dobu ještě u moci Chamberlain, je docela dobře možné, že by k té mírové dohodě opravdu došlo. Což by mělo pro další vývoj války naprosto dramatické důsledky: Hitler by tak nemusel vést válku na dvou frontách (což byl ten nejvlastnější důvod jeho porážky), mohl by veškeré své síly napřít směrem na východ. Je velice pravděpodobné, že by pak Sovětský svaz dokázal porazit, to jest dobýt jeho území až po Ural.

Byl to opravdu "buldok" Churchill, pro kterého takováto cesta mírové dohody s Hitlerem nepřicházela v úvahu, a který trval na tom, že Británie se bude bránit za všech okolností.

Dřívější dlouholetý komentátor deníku Právo Jiří Hanák, sám sociální demokrat, vždy tvrdil, že Zeman ve skutečnosti žádný sociální demokrat není. Však on také po převratu nějaký čas vedl Liberální stranu - a až poté když zjistil že pro takový středově liberální subjekt v české politické krajině nejsou žádné vyhlídky, přesedlal koně a vsadil na sociální demokracii. (Jak píše pan Kubička, na pravici už bylo "obsazeno", tam už panoval Klaus.) Díky svým nesporným vůdcovským schopnostem - to je nutno mu přiznat - sociální demokracii přivedl na politické výsluní; ale přitom ji přetvořil (znetvořil?) k obrazu svému. Z toho pak pramení současná rozštěpenost sociální demokracie: jedno křídlo se stále ještě hlásí k autentickým idejím sociální demokracie, zatímco křídlo druhé veškerý smysl působení strany spatřuje jenom v čirém uchopení politické moci, bez jakýchkoli morálních skrupulí.

Ad "čiré uchopení politické moci bez jakýchkoliv morálních skrupulí..."
Tak nevím, pane Poláčku, neměli nakonec Marx a Engels při psaní Manifestu na mysli, aby se něco podobného odhalilo? Totiž že způsob jakým lidé vytvářejí své společnosti a vztahy, do nichž přitom vstupují, že je to všechno z gruntu nemorální, jenom přikryté pláštěm nedotknutelnosti či posvátnosti, a že je zapotřebí ukázat celému světu skutečnou podstatu systému?
No, uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet. Třeba to bude jinak.

Jinak řečeno, paní Hájková, myslíte že už Marx s Engelsem ve svém Komunistickém manifestu vyjádřili tu známou českou moudrost, že "politika je svinstvo"? ;-)

Ale teď vážně: do jisté míry ano. Je nutno si uvědomit: Marxovi se jednalo v prvé řadě o znovuobnovení a u t e n t i c k é h o lidského žití, autentických, přirozených mezilidských vztahů.

Svým způsobem tady navazoval na Platóna, který například horlil proti právníkům, neboť podle jeho přesvědčení ve zdravé společnosti (respektive státě) lidé dokáží své případné konflikty řešit bezprostřední dohodou mezi sebou navzájem, zatímco právníci naopak všechny věci uměle nafukují a činí složitými, aby z toho sami nakonec mohli vydobýt svůj vlastní osobní prospěch.

Tak i Marx ve státě spatřuje jenom něco v zásadě umělého; něco co vzniká a existuje jenom a pouze tehdy, když lidé ztratí svou původní schopnost žít v harmonické pospolitosti, a tedy i schopnost případně vznikající konflikty řešit okamžitě, přímo. Marx k tomu doslova píše (tuším že v "Německé ideologii"), že stejně tak jako zcela přirozeně lidé zasáhnou, když hrubec ohrožuje ženu, tak v jakýchkoli obdobných případech by v přirozené (tj.: komunistické) společnosti by lidé zcela spontánně zabraňovali jakékoli nepravosti, pokud by přece jenom někdy sporadicky vznikla.

Stát je tedy pro Marxe principiálně jenom umělý, nepravý útvar. Jak řečeno vznikající tehdy když lidé ztrácejí schopnost přirozené vzájemné harmonie; historicky spolu se vznikem třídní společnosti.

I když dnes už asi sotva budeme sdílet v plné míře Marxův optimismus o "přirozeně harmonických" mezilidských vztazích v beztřídní společnosti, na straně druhé nelze upřít, že tento jeho náhled na stát má také mnoho do sebe.

Já sám znovu a znovu upozorňuji na to, že především novodobý demokratický stát je naprosto zpolitizovaný - to jest, že společenské a tím i mezilidské konflikty a protiklady neřeší jako takové, nýbrž předstírá že je možno je řešit ryze politickou cestou. Tedy víceméně tím že se ustanoví ten či onen paragraf. A tady jsme zase zpátky u Platóna, u jeho poznání že toto excesivní paragrafování nakonec denaturuje všechny mezilidské vztahy. Lidé už téměř vůbec nemluví spolu navzájem přímo, nýbrž jenom prostřednictvím advokátů.

Ostatně přesně o tom psal například i Petr Bittner ve svém článku o "zemanovství": že problémy tohoto světa neodstraníme tím či oním politickým aktem (respektive volbou), nýbrž tím že každý z nás se stane skutečnou osobností, schopnou zaujímat autentické a pravdivé postoje.

Takže ještě jednou, jednou větou: (demokratický) stát je neschopen skutečně řešit zásadní společenské konflikty, a proto je transformuje do čistě politické roviny, aby pak mohl politickým akcionismem předstírat jejich řešení.

Nemyslela jsem, že by Marx a Engels považovali politiku za svinstvo. Myslela jsem na tu pasáž z Manifestu - "vše trvalé se mění v páru, vše posvátné se znesvěcuje... ". Tedy to, jak chtěli ukázat, že v kapitalismu se časem začne odhalovat pravá podstata vztahů mezi lidmi (holé sobectví).
Pravou podstatou politiky není správa obce, jak si někteří lidé myslí. Jako si mysleli Platón a Aristoteles (jedna obec = jeden společný zájem). Pravou podstatou politiky je boj o moc a o prosazování různých zájmů. Říká se, že válka je pokračování politiky jinými prostředky. Z toho můžeme soudit, že to platí i obráceně. - politika je pokračováním války jinými, mírovými prostředky. Politika je soupeřením mezi lidmi. Ne mezi jedinci, ale mezi skupinami obyvatelstva, které právě mají ten odlišný zájem. Problém je, že se nejdřív musejí ustavit ty skupiny obyvatel, které mají stejný zájem. Některé skupiny znají svůj zájem velmi dobře, jiné mohou být dezorientované, čehož bohužel může někdo zneužívat.