Právě teď, když začínám psát první větu, je tomu zhruba deset let od chvíle, kdy se v noci z osmnáctého na devatenáctého ledna v příbramské hospodě mladý antifašistický skinhead Jan Kučera postavil proti hajlování a provokacím skupiny místních mladých neonacistů. Asi hodinu před půlnocí se tak dostal do střetu s jedním z nich — tehdy dvacetiletým Jiřím Fousem. Fous vytáhl bojový nůž a Kučeru pobodal v oblasti zad a třísel. Přestože se nejhorší zranění — krvácení ze stehenní tepny — snažili přítomní přátelé provizorně ošetřit, záchranka Kučeru do nemocnice přivezla v již kritickém stavu. Poté, co celou sobotu devatenáctého bojoval o život, nedělního rána na příbramském anesteziologicko-resuscitačním oddělení zemřel.

Neonacistické hnutí se v následujících dnech snažilo vykreslit Kučeru paradoxně jako jednoho ze svých a Fouse coby Roma (což se zakládalo na jeho tmavší barvě kůže, která se ale ukázala jako vcelku irelevantní oproti jeho zálibě v nacismu a hajlování). Antifašisté nicméně rychle dezinformace vyvrátili a uspořádali několik velkých smutečních akcí, na kterých vyjádřili odhodlání bojovat proti neonacismu. Od té doby si památku Jana — či spíše Honzy — Kučery připomínají každoročně nejen pietními akcemi, ale i koncerty či menšími demonstracemi. Ty se ostatně dějí i letos, a to jak v Praze, tak v Ostravě.

Jak funguje náckovské násilí