Narazil jsem doma na starou, ještě černobílou fotku, na níž coby malý pišišvor objímám velkého látkového černouška. Prostě se nezapřu. A ostatní také ne.

Například jsem se na sociálních sítích dočetl, že George Soros už ovládá i papeže Františka. Kdo si jednou myslel, že svět je obětí jednoho velkého spiknutí, bude si to myslet napořád. Jen židobolševiky střídají ilumináti, a ty pak zase třeba filantrop Soros a „nikým nevolené“ neziskovky.

A cože papež provedl tak hrozného? Nahlas řekl, čeho se v jiných souvislostech drží kdekdo. Nebo snad, když jde do tuhého, většina lidí nemyslí především na sebe a své blízké? I když František zjevně vychází z jiného popisu, a sice že na každém člověku záleží a že teprve z jednotlivých lidí se skládá pospolitost.

„Zásada ústřednosti člověka nás nutí vždy upřednostňovat osobní bezpečnost nad národní bezpečností," uvedl papež a vyzval země, aby „zjednodušily proces udělování humanitárních víz a sjednocování rodin". Fandí též udělování dočasných víz lidem, kteří uprchli ze zemí zmítaných válečnými konflikty. Uprchlíci a žadatelé o azyl by měli podle svatého otce dostat pracovní povolení, aby se „mohli začít integrovat a přispívat do systému“.

Jednotlivé státy by podle papeže Františka měly „udělat více, aby uprchlíky integrovaly”. Země přijímající běžence by prý měly zaručit migrantům právo praktikovat svou víru. „Integrace neznamená, že budou nově příchozí požádáni, aby se vzdali své kulturní identity, ale že budou mít příležitost sdílet své kultury a objevovat kulturní dědictví svých nových komunit,” míní hlava katolické církve — té, k níž se dnes obrací kdejaký Evropan, jenž v sobě zčistajasna objevil „křesťanské kořeny“.

Podstata je sociální

Však to taky papež pěkně schytal. Pro jedny je zrádce, pro druhé snílek. Ačkoli je za ním dlouhý život ve velmi těžkých podmínkách Latinské Ameriky. Ve skutečnosti se jen drží zásady neposuzovat celé stádo podle několika černých ovcí. Sám vím, jak jsem se cítil špatně, když jsem v roce 1990 v rakouském vnitrozemí četl „Češi, nekraďte tady!“

Jestli se něco teroristům hlásícím se k islamismu skutečně povedlo, je to odnaučení velké části evropské populace humanistickým zásadám, které nás dosud odlišovaly od končin s totalitní či autoritářskou vládou a kulturním temnem.

Důvěřuj, ale prověřuj. Proti této zásadě nelze říct ani popel. Leč ponižování druhých nebo vyvolávání paniky je už přes čáru. Jako onehdy na jihu Moravy, kde angažovaný občan povolal strážníky na podezřelá individua tmavé pleti — humanitární pracovnici a amerického vojáka v civilu.

Místo toho, abychom investovali do bezpečnostní infrastruktury, vzdělávání nás i imigrantů a do transparentní společnosti, přihlížíme vyzbrojování civilistů a zrodu domobran, u nichž nevíme, proti komu se obrátí příště. „Nic než národ!,“ skandovali nedávno neonacisté na účastníky průvodu Prague Pride.

Přitom když jsem se nedávno díval na test, který musí vyplnit žadatelé o české občanství, zrudl jsem studem. Možná že bych je nezískal — a to si myslím, že nemám úplně špatné vzdělání v zeměpisu, dějepisu, občanské nauce a češtině. Co takhle jej nabídnout všem rychlokvašeným vlastencům? Kdo by neuspěl, pryč s ním! A poněvadž se schody zametají odshora, začal bych na vnitru a v cizinecké policii.

Protože z pochopitelných důvodů nejsme v hledáčku uprchlíků, vracíme se zpět k vybíjení vzteku na domestikovaných menšinách. Jako šanci vlísat se do přízně voličů to chápou i mnozí politici. Na severu Čech bohužel i sociálně demokratičtí.

Přetřásají se „nepřizpůsobiví“, dávky, vybydlené lokality, ovšem nikoli tím způsobem, aby byli tepáni politici za to, co neudělali, i když mohli. Zlost se stáčí proti etniku. Znám středoškolsky vzdělaného mladého Roma, kterého na Mostecku co chvíli bezdůvodně kontroluje policie a který pravidelně zažívá problémy na úřadech, poněvadž vypadá jako „ti, s nimiž jsou potíže“.

Aby toho nebylo málo, ústecký lídr ČSSD Jaroslav Foldyna se na Facebooku pustil do Sobotkovy vlády za to, že se zabývá vepřínem v Letech, přestože by měla přednostně řešit spoustu jiných témat. A zastánci rychlých a snadných řešení se mohou utleskat.

Je to ale levice, která by měla vnímat, že i podstata většiny bezpečnostních, demografických či rasových problémů je sociální. Bojovat s chudobou není lehké — ani u nás, ani za hranicemi, natožpak ve třetím světě. Jak připomínají experti, Koránu se muslimové nenajedí, a i z tohoto důvodu — vedle válečných vřav — míří do bohatších zemí.

Sociální, etnický či kulturní smír něco stojí. Z hlediska finančního i mezilidských vztahů. Možná kdybychom papeži Františkovi naslouchali trochu pozorněji, třeba by nám došlo, že neklouže jen po povrchu a ctí zásady s hlubokými a pevnými kořeny.