Narazil jsem doma na starou, ještě černobílou fotku, na níž coby malý pišišvor objímám velkého látkového černouška. Prostě se nezapřu. A ostatní také ne.

Například jsem se na sociálních sítích dočetl, že George Soros už ovládá i papeže Františka. Kdo si jednou myslel, že svět je obětí jednoho velkého spiknutí, bude si to myslet napořád. Jen židobolševiky střídají ilumináti, a ty pak zase třeba filantrop Soros a „nikým nevolené“ neziskovky.

A cože papež provedl tak hrozného? Nahlas řekl, čeho se v jiných souvislostech drží kdekdo. Nebo snad, když jde do tuhého, většina lidí nemyslí především na sebe a své blízké? I když František zjevně vychází z jiného popisu, a sice že na každém člověku záleží a že teprve z jednotlivých lidí se skládá pospolitost.

„Zásada ústřednosti člověka nás nutí vždy upřednostňovat osobní bezpečnost nad národní bezpečností," uvedl papež a vyzval země, aby „zjednodušily proces udělování humanitárních víz a sjednocování rodin". Fandí též udělování dočasných víz lidem, kteří uprchli ze zemí zmítaných válečnými konflikty. Uprchlíci a žadatelé o azyl by měli podle svatého otce dostat pracovní povolení, aby se „mohli začít integrovat a přispívat do systému“.

Jednotlivé státy by podle papeže Františka měly „udělat více, aby uprchlíky integrovaly”. Země přijímající běžence by prý měly zaručit migrantům právo praktikovat svou víru. „Integrace neznamená, že budou nově příchozí požádáni, aby se vzdali své kulturní identity, ale že budou mít příležitost sdílet své kultury a objevovat kulturní dědictví svých nových komunit,” míní hlava katolické církve — té, k níž se dnes obrací kdejaký Evropan, jenž v sobě zčistajasna objevil „křesťanské kořeny“.