V pražských — pejorativně nazývaných — „ezo-obchdůdcích“ se před Vánoci staly nedostatkovým zbožím kouzelnické hůlky. Inu, také v naší „zemi ateistů“ nastaly svátky narození Ježíše Krista a lidi ovládlo kouzlo Vánoc. Není se ale čemu divit. Vždyť vánoční čas uzavírá svátek tří králů, lépe řečeno mudrců nebo mágů.

Mluví o nich ve druhé kapitole svého evangelia svatý Matouš: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě.“ Ve světových překladech se užívá univerzálního označení „mudrci“. V původním řeckém textu však nalezneme slovo μάγοι, magos, tedy mágové.

Marsilio Ficino, významný filosof a teolog patnáctého století, proto podotýká, že jestliže nepohrdl slovem „mág“ samotný evangelista, neměli bychom jím pohrdat ani my. Vyhýbat se takovému označení se zdá Ficinovi o to směšnější, že v oněch moudrých mužích spatřuje hvězdné mágy hroužící svou mysl do zářících světel hvězd, které vedou k proroku lásky. Magie se v průběhu staletí stala mnohdy poslední nadějí bezmocných, uchylovali se k ní ti, kteří neměli zastání u světské moci — obraceli se tedy na moc z jiného světa. Magie byla mnohdy nástrojem emancipace.