Debata o relevanci národních států opět přestává být okrajovou záležitostí, ale pořád se pohybuje v naprosto teoretické úrovni. Jde samozřejmě o paradigmatickou změnu, která bude, stejně jako například osvícenství, trvat několik generací. To může být ale pozdě a lidé jako živočišný druh moc daleko nedojdou.

Populisté napříč Evropou zneužívají strach z terorismus a migrace k zisku preferencí. Je to efektivní nástroj, ale nic takového není vůbec reálnou hrozbou současné evropské ani světové společnosti. I zde se jedná o nové a nekonvenční hrozby postavené na ověřitelných datech, které nelze řešit vojenskou silou, ale vzděláním, vědeckým poznáním, ekonomickým či společenským rozvojem a změnou přístupu.

Sám stát jako takový ztratil schopnost tyto problémy řešit, jelikož jde o hrozby globální a komplexní, které vyžadují globální a komplexní řešení. Národní zájmy jim díky vlastní neschopnosti je řešit a ztěžovat vlastními spory nyní stojí v cestě.