Název tohoto textu je podtitulem nové knihy Jana Šterna, kterou nazval Technokratismus. Dosti přesně vystihuje, oč v této pozoruhodné publikaci jde. Zdaleka ale nevystihuje vše, co tuto knihu řadí k tradicím nepříliš mnoha neotřelých českých myslitelů, kteří měli odvahu podívat se mimo hlavní proud na zásadní společenské a filosofické problémy takříkajíc „z druhé strany“.

Jinými slovy: Šternova kniha je podnětná možná i proto, že ji nepsal profesionální ekonom, ale veřejný intelektuál — i když s ekonomickým vzděláním. Štern je profesně především filmový producent a ve veřejném prostoru je znám i jako publicista. V roce 2012 publikoval knižně filosofické pojednání nazvané Bytí jako možnost a skutečnost, které bylo stejně originální a pronikavé, jako je tato kniha.

Jak už jsem napsal i v předmluvě ke knize, nabízí hodně odlišný pohled na vývoj systému, který byl a je mnohými ekonomy nadále označován jako kapitalismus, od toho, který je nám prezentován z ekonomických kateder nebo z úst ještě stále dominujících neoliberálů, kteří nadále sní o „neviditelné ruce“ trhu.

↗

Štern není profesionální ekonom, ale veřejný intelektuál. Foto Česká televize

Podle Šterna je klasický kapitalismus minulostí. A to nejen proto, že ve své globální podobě, poháněné nadnárodním korporacemi, představuje cosi dosti odlišného od národních kapitalismů, v nichž hráli důležitou roli konkrétní podnikatelé, ale i proto, že je dnes de facto překonán i systém založený primárně na bezohledném zvětšování zisku. Ekonomický systém, který dnes funguje globálně, nepohání už nezbytně v prvé řadě snaha generovat zisk, ale logika technovědy, která tržní systém ovládla.

Zásadní změna logiky kapitalismu

Ke shrnutí podstaty Šternova argumentu se hodí odkaz na esej, který jsme společně publikovali v Salónu, příloze deníku Právo 9. 3. 2017 v reakci na polemiku filosofa nové levice Martina Dokoupila Škabrahy s naším Manifestem inovativního státu, který vyšel poprvé v Deníku Referendum 29. 11. 2016, kde rozpoutal zajímavou debatu. Vycházeli jsme primárně z těch Šternových tezí, které nyní prezentuje podrobně ve své knize.

Tou hlavní je, že se zásadně změnila logika kapitalismu, který byl skutečně ve své rané podobě i v klasické modernitě poháněn primárně snahou o co největší tvorbu zisku. I technické a vědecké inovace všeho druhu tak byly po dlouhou dobu především prostředky ke zvyšování zisku skrze větší konkurenceschopnost.

Jenže v posledních několika dekádách byla tato logika postupně obrácena na hlavu. Jinými slovy, kapitalismus, který ve své klasické podobě podporoval technologické změny, aby snižoval výrobní náklady a nabízel nové zboží, byl v posledních desetiletích zkolonizován technovědou do té míry, že se zmocnila samé jeho podstaty.

Tato zásadní změna souvisí i se změnami forem vlastnictví. Nadnárodní korporace většinou nemají konkrétní vlastníky, kteří by je řídili a tlačili směrem k maximálnímu generování zisku, nýbrž jsou ve vlastnictví stále se měnící skupiny akcionářů. Řídí je manažerské struktury, jejichž zájmem je nikoli primárně maximalizace zisku, ale dlouhodobá stabilita firmy.

Radikálně se tak mění paradigma celé globální ekonomiky, protože technické inovace se staly absolutním základem technologického pokroku (a tím i ekonomického růstu), a nové vlastnické a manažerské organizační struktury jsou v jejich vleku mnohem více než ve vleku kritérií zisku „za každou cenu“.

I kvůli výše zmíněným změnám tak není (globální) kapitalismus, jako býval do jisté míry dříve, úplně iracionální ničivou silou, která bezohledně spotřebuje a zničí vše, co jí stojí v cestě. Vzhledem ke své technické podstatě (v níž jsou inovace zcela zásadní) je daleko přístupnější k racionálnímu sebeomezení na principu trvale udržitelného rozvoje. Filosofií globální korporace je dnes v podstatě trvale udržitelný rozvoj firmy.

Nové rozdělení světa

Potud výše zmíněný esej. Šternova analýza nového globálního ekonomického systému, který nazývá Technokratismus, je v jeho nové knize samozřejmě o poznání rozsáhlejší a hlubší. Popisuje nejen vznik a fungování tohoto nového systému, ale také jakým způsobem ovlivňuje fungování finančních trhů.

V závěrečné kapitole se pak pokouší nastínit, jak tato zásadní změna v povaze globální ekonomiky ovlivní dějinný vývoj, včetně možného nového „třídního“ rozdělení světa. Všímá si proto i rizik, která se v souvislosti s osamostatněním vědecko-technologického vývoje coby určující síly ve způsobu fungování globální ekonomiky vynořují.

Přispěje k větší svobodě, nebo může vyústit v novou totalitu? Jak stále více autonomní „technostruktura“ ovlivní fungování demokracie?

Ti, kdo si nedávno přečetli kupříkladu knihu Erika Bostroma „Superinteligence“ nebo dílo „Homo Deus“ od izraelského myslitele Yuvala Noaha Harariho, docela jistě nepřehlédnou, že Štern varuje před některými podobnými riziky rapidní „technologizace“ a komputerizace moderních společností. Celkově ale vidí prudký vzrůst v počtu technologických inovací v dnešním světě jako pozitivní příležitost, zejména pro státy, které se inovacím otevřou a budou je podporovat.

Jinými slovy, jednou z odpovědí na současný vpravdě revoluční vývoj, který mění paradigma celé globální ekonomiky, je podle něj „inovativní stát“.

Aniž bychom snad odkryli příliš mnoho těm, kdo si budou chtít přečíst knihu, zde je sumarizace, kterou v kapitole „Sedm atributů technokratismu“ Štern nabízí na závěr.

1. Kapitalista-podnikatel se proměňuje ve finančního kapitalistu-akcionáře. Finanční kapitál navenek zaujímá vedoucí pozici v ekonomice.
2. Osobní vlastnictví se mění v akciové (veřejné), vlastnictví podniku se odděluje od jeho řízení a správy. Vzniká technostruktura (manažerská a administrativní vrstva) de facto řídící podnik.
3. V rozhodující části ekonomiky je dnes systém volného trhu (v němž výrobci v rámci konkurenčního boje soutěží na základě poptávky a nabídky o úspěch) nahrazen plánovitým systémem, v jehož rámci je tržní síla hlavních výrobců natolik velká , že jsou víceméně schopní kontrolovat ceny i objemy vyrobeného a prodaného zboží. V rozhodujících odvětvích se firmy mění ve velké korporace, volný trh se mění v oligopol.
4. Lokální ekonomiky se propojují v globální ekonomiku. Finanční kapitál přitom není jediným důvodem pro propojování jednotlivých ekonomik do globálního celku. Jeho dalším zdrojem je vědeckotechnický charakter výroby.
5. Výzkum, vývoj (věda a technika) se stávají rozhodujícím faktorem úspěchu a růstu. Inovace je hlavní motivací ekonomiky.
6. Státy, které chtějí v globální ekonomice uspět, poskytují sféře soukromého podnikání podpůrné funkce —fiskální a monetární regulace, vzdělávání, vědecký a technický výzkum, právní prostředí.
7. Podstatně se mění charakter práce: k dosavadní finanční motivaci (práce jako obživa) se přidružuje stále více motiv práce jako způsobu seberealizace.