Globální kapitalismus ve službách techné
Jiří PeheJiří Pehe píše o nové knize publicisty a producenta Jana Šterna jménem Technokratismus, jež nabízí nový pohled na vývoj ekonomického systému, obvykle nazývaného kapitalismus.
Název tohoto textu je podtitulem nové knihy Jana Šterna, kterou nazval Technokratismus. Dosti přesně vystihuje, oč v této pozoruhodné publikaci jde. Zdaleka ale nevystihuje vše, co tuto knihu řadí k tradicím nepříliš mnoha neotřelých českých myslitelů, kteří měli odvahu podívat se mimo hlavní proud na zásadní společenské a filosofické problémy takříkajíc „z druhé strany“.
Jinými slovy: Šternova kniha je podnětná možná i proto, že ji nepsal profesionální ekonom, ale veřejný intelektuál — i když s ekonomickým vzděláním. Štern je profesně především filmový producent a ve veřejném prostoru je znám i jako publicista. V roce 2012 publikoval knižně filosofické pojednání nazvané Bytí jako možnost a skutečnost, které bylo stejně originální a pronikavé, jako je tato kniha.
Jak už jsem napsal i v předmluvě ke knize, nabízí hodně odlišný pohled na vývoj systému, který byl a je mnohými ekonomy nadále označován jako kapitalismus, od toho, který je nám prezentován z ekonomických kateder nebo z úst ještě stále dominujících neoliberálů, kteří nadále sní o „neviditelné ruce“ trhu.
Podle Šterna je klasický kapitalismus minulostí. A to nejen proto, že ve své globální podobě, poháněné nadnárodním korporacemi, představuje cosi dosti odlišného od národních kapitalismů, v nichž hráli důležitou roli konkrétní podnikatelé, ale i proto, že je dnes de facto překonán i systém založený primárně na bezohledném zvětšování zisku. Ekonomický systém, který dnes funguje globálně, nepohání už nezbytně v prvé řadě snaha generovat zisk, ale logika technovědy, která tržní systém ovládla.
Zásadní změna logiky kapitalismu
Ty pohádky o údajné konvergenci kapitalismu a socialismu (a fakticky se zde jedná jenom o novou variantu téhož) byly populární někdy v šedesátých a sedmdesátých létech minulého století; zde se tedy jedná o pokus nám tu samou pohádku vyprávět s novými kulisami.
Takže kapitalismus už nemá být dravým, pouze myšlenkou na zisk ovládaným molochem jenom proto, že ten současný kapitalismus už není fixován na zisk krátkodobý - nýbrž na zisk dlouhodobý!!
Tento pouhý přesun optiky ze zisku krátkodobého na zisk dlouhodobý má být má být tou kouzelnou hůlkou, která z bezduchého a bezohledného kapitalismu jediným mávnutím učiní rajské místo pro vlastní seberealizaci!
To že na místo jednoho soukromého vlastního nastupuje skupina akcionářů, má nějakým radikálním způsobem zlomit principiální honbu kapitalismu za ziskem! A proč vlastně ti akcionáři kupovali všechny ty akcie, proč za ně vydávali své vlastní peníze? Snad proto aby všichni ti "ajťáci" a jim podobní v technologicky orientovaných podnicích mohli prožívat slastné pocity vlastní seberealizace? - Ti akcionáři žádají zisk, nic jiného nežli zisk, a to ještě daleko spíše a daleko nemilosrdněji nežli soukromý majitel firmy, který může v lepším případě zaujmout ke svým zaměstnancům určitý patriarchální, tedy principiálně lidský postoj; zatímco v těch anonymních akciových společnostech definitivně neplatí nic jiného nežli holá kalkulace zisku.
Marx svého času celou svou analýzu kapitalismu a jeho fungování chápal jako "stavění věcí z hlavy na nohy" - kdy tedy subjektivisticky-idealistické výklady chodu dějin a fungování společnosti jsou nahrazeny věcnou analýzou objektivních ekonomicko-společenských procesů.
Tady je nám - s velkou slávou - prezentován zase další pokus o to, věci postavit zase zpátky na hlavu: tedy že v kapitalismu prý už nejsou určující zákony zisku, nýbrž jakýsi hodnotově neutrální, a dokonce autentickou lidskou seberealizaci podporující technický pokrok.
Jak řečeno, je opravdu krajně obtížné s takovýmto nesmyslem vůbec polemizovat nějak věcně...
Jen tak mimochodem: ten pojem "techné" (který tu má sloužit jako mystický šém měnící dravého tygra kapitalismu s v nevinnou ovečku technického pokroku) - tak tento pojem ve skutečnosti naprosto nemá jenom pozitivní konotaci.
Už Aristoteles tento pojem chápe jenom a pouze jako právě čistě t e c h n i c k o u dovednost, jako svým způsobem naučenou rutinu, která sama o sobě ještě zdaleka nezadává skutečnou kvalitu rozvoje bytostných duševních sil člověka.
A Adorno celý ten komplex utilitárně racionálního jednání ("zweckrationales Handeln"), což je prakticky totéž jako ona "techné" - tak Adorno tuto sféru pojímá jako principiálně degenerativní proces moderní průmyslové civilizace, kdy autentický humanistický lidský duch je čím dál tím více zatlačován do pozadí tou bezduchou sférou průmyslově-technické produkce pod diktátem zisku.