Organizátoři pondělní demonstrace SOS Transgas, která se konala přímo před dotčenou budovou, se snažili upozornit na hrozící demolici unikátního souboru budov. Plánuje ji  investorská skupina HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka. Terčem kritiky se stal především ministr kultury Daniel Herman, který se před říjnovými volbami přiklonil k názoru, že unikátní soubor budov Transgas ze sedmdesátých let by měl získat status kulturní památky, čímž by se demolici zamezilo. Po volbách, ve kterých neobhájil poslanecký mandát, ale lidovecký ministr otočil. Dvě stovky protestujících proto na místo dorazily s transparenty jako „likvidací město neoživíš“ a „Transgas padá na tvou hlavu“ s vyobrazením ministra Hermana.

Přítomné, stojící v zimě a později i dešti, alespoň trochu rozveselila alegorická scénka, kterou si přichystala iniciativa Péče o památkovou péči. V ní se zvláště vyjímala nadživotní maska dosluhujícího ministra Hermana a maketa demoličního bagru. Iniciativa žertovala i o založení odboru na ochranu developerských zájmů na ministerstvu kultury. Její členové dlouhodobě kritizují přístup ministra Hermana nejen v kauze Transgas, ale i v případě plánovaných podzemních vjezdů na Václavském náměstí či funkcionalistické vily na Petřinách, kterou i přes námitky a petici občanů ministr neprohlásil za kulturní památku.

„Mám pocit, že nám za chvíli z tohoto období nezbyde nic,“ pronesl ve své řeči jeden z autorů Transgasu Václav Aulický, který podpořil demonstraci společně s druhým žijícím autorem soustavy budov Janem Fišerem. „Zmizí kus mého života,“ dodal Aulický na adresu brutalistického komplexu. Podobně jako historička umění Milena Bartlová ve svém projevu také zdůraznil, že posuzovat architektonické kvality by měli odborníci, které si ostatně platíme z daní — historické budovy nelze hodnotit stylem líbí/nelíbí.

„Ovšem podivovat se tomu, že majitel — developerská firma, v tomto případě HB Reavis slovenského oligarchy Ivana Chrenka, se bude chovat nekulturně a jen podle logiky tržního kapitalismu, je stejné jako se divit, že žralok požírá ryby. Hlavní problém nespočívá v barbarském chování, ale v chybě celého systému,“ podotkl k situaci sochař Pavel Karous, jeden z autorů projektu Vetřelci a volavky.

Osud budov jako Transgas či Hotel Thermal, které vznikly za doby normalizace, ovlivňuje politický kontext. „Reakce na tuto architekturu po sametové revoluci byla prvotně nenávist,“ poznamenal ve své řeči rapper Vladimir 518, „jsme nyní v mezní situaci, kdy rozhodneme, co zůstane a co nikoliv.“ Vinu na tom, že podobné budovy nedokážeme vnímat jako danou a důležitou součást naší historie, připisuje historička umění Marie Klimešová nedostatečné veřejné debatě o přístupu k dílům vzniklých za normalizace. Podle jejích slov spolu s budovami zmizí i kus naší nedávné historie. Bartlová k tomu poznamenala, že ti, kteří dnes brojí proti budovám jako Transgas, si budou pak jako první stěžovat, že lidé na minulý režim zapomínají.

„Klička Daniela Hermana je naprosto nemorální,“ zněla slova Bartlové. Naděje, že soustava unikátních brutalistických budov Transgasu se podaří ještě na poslední chvíli zachránit, není vůbec velká. Příznivců ochotných stát kvůli němu hodinu v mrazivém dešti však nemá málo.