Investorská skupina HB Reavis slovenského miliardáře Ivana Chrenka může brzy přistoupit k demolici komplexu Transgas. Ministerstvo kultury totiž zbavilo trojici budov právní ochrany, když rozhodlo o zastavení přezkumného řízení. To prověřovalo, zda původní rozhodnutí o neprohlášení Transgasu památkou proběhlo správně. Ještě před volbami přitom ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) prohlásil, že rozkladová komise doporučila Transgas památkou prohlásit a že se jejím stanoviskem bude pravděpodobně řídit.

„Rozkladová komise ministerstva mi doporučila přehodnotit přístup úřadu s tím, že Transgas je významným prvkem brutalistické architektury, kterou je třeba zachovat. Stavba by se měla stát kulturní památkou, čímž se zabrání jejímu zbourání,“ řekl Herman před dvěma měsíci Mladé frontě Dnes. Už tehdy v reakci na ministrovo prohlášení investor hrozil soudní arbitráží kvůli finančním ztrátám.

Informacemi o již vynaložených finančních prostředcích společností Phibell a její sesterskou společností HB Reavis je usnesení ministerstva plné. Dohromady developer v souvislosti s Transgasem dosud utratil asi půl miliardy korun a celkové potenciální škody v případě prohlášení komplexu památkou vyčíslil na 1,16 miliard korun. „Byznys a prachy opět zvítězily nad architekturou a uměním,“ komentoval usnesení ministerstva na webu Klub Za starou Prahu.

„Rozhodnutí ministerstva nás nepřekvapilo. Taková je politika Daniela Hermana ve vztahu k poválečné architektuře od začátku. Zamítl již několik podnětů, třeba co se týče hotelu Thermal. Zářijový příslib byl pouze zbabělou předvolební vějičkou,“ řekl Deníku Referendum Jakub Bachtík z Klubu Za starou Prahu.

Reakci odstupujícího ministra kultury zatím Deník Referendum neobdržel. „Řízení pro nás stále běží, protože rozhodnutí nebylo doručeno všem zúčastněným stranám, takže se není k čemu vyjadřovat. Konkrétnější mohu být dle zákona až poté, co rozhodnutí nabude právní moci,“ oznámila Deníku Referendum mluvčí ministerstva Simona Cigánková.

Kdyby fungovala památková rezervace...

Komplex tří brutalistických budov na Vinohradské třídě vznikl v sedmdesátých letech na základě návrhů architektů Iva Loose, Václava Aulického, Jiřího Eisenreicha a Jindřicha Malátka. Původně v nich sídlilo ministerstvo paliv a energetiky a Světová odborová federace.

Po revoluci patřil Transgas až do roku 2014 státním společnostem. Tehdy jej stát prodal soukromým investorům. Dvě budovy získala společnost HB Reavis, třetí Unimex Group. Projekt demolice představila firma HB Reavis už v únoru 2015. Místo Transgasu chce postavit multifunkční administrativní budovu podle návrhu Jakuba Ciglera, autora Quadria. Třetí budově vlastněné firmou Unimex Group zatím bourání nehrozí.

V září 2015 podal Klub Za starou Prahu na ministerstvo kultury podnět, v němž navrhoval prohlásit Transgas za kulturní památku. Fakt, že klub podal podnět až po oznámení záměru demolice, developer kritizoval jako účelový. „Kdyby byla dodržována památková rezervace, nebylo by vůbec třeba podnět podávat,“ oponoval Bachtík.

Jak Národní památkový ústav, tak odbor památkové péče na pražském magistrátu se k návrhu vyjádřily negativně a ministerstvo kultury na konci roku 2016 oznámilo, že Transgas památkou nebude. V dubnu 2017 však Generální ředitelství Národního památkového ústavu, pod nějž spadá Komise pro ochranu památkového fondu vzniklého v druhé polovině dvacátého století, zaslalo na ministerstvo podnět k přezkumu tohoto rozhodnutí.

„Řada památkářů ještě nezvládla změnit přístup k poválečným památkám. Ale důkazem, že se postupně přístup mění, je druhé — už pozitivní — stanovisko Národního památkového ústavu. A odborníci na poválečnou architekturu jsou jednoznačně na straně Transgasu,“ upozornil Bachtík.

Dobrá víra investora

Současné usnesení ministerstva obsahuje převážně argumenty investora a jen málo reakcí zastánců Transgasu. Zmiňuje se v něm princip legitimního očekávání a dobré víry investora, nejednotný názor veřejnosti založený na průzkumech veřejného mínění nebo smíření jednoho ze dvou žijících architektů Václava Aulického s demolicí.

„Komplex je plný tmavých, nehostinných zákoutí bez zeleně a s negativními sociálními jevy, drtivá většina chodců se mu snaží vyhnout, drobné provozovny a služby v přízemí dlouhodobě neprosperují. Budovy by měly sloužit lidem, ne vytvářet opuštěné nevyužitelné kulisy ve městě,“ cituje ministerstvo slova společnosti HB Reavis. „Současnou nehostinnost prostoru považujeme za výsledek dlouhodobé absence funkce areálu, způsobené nevolí či neschopností majitele objekty využívat,“ oponuje Klub Za starou Prahu.

Ač Aulický v nedávném rozhovoru pro DVTV potvrdil, že si dokáže demolici představit, respektive že „si dokáže představit leccos“, současně upozornil na skutečnost, že bourání Transgasu je zbytečné. „Letošní demolicí telefonní ústředny v Dejvicích chápu. Bylo to moje dítě, mrzí mě to, ale chápu ho, dnes už byla ústředna vzhledem ke svým účelům nevyužitelná. Ale tohle jsou dodnes využitelné administrativní budovy,“ řekl architekt.

Záměr demolice Transgasu již dříve kritizoval i sochař Pavel Karous, autor projektu Vetřelci a volavky. „V mediálním prostoru se dnes ochraňuje pozice soukromého vlastnictví. Jenže Listina základních lidských práv a svobod zahrnuje i právo na kulturní dědictví. Má se proto otevřít veřejná diskuse o tom, které z práv převažuje. Transgas je světově unikátní brutalistní stavba, jeden z posledních a nejlepších bonbónků zbylých poté, co jsme většinu ostatních za poslední desetiletí v Praze zničili,“ řekl Karous Deníku Referendum.