V útulné místnosti sedí sedm žen okolo obdélníkového stolu, na němž nechybí káva, čaj a drobné občerstvení. Všechny pozorně sledují lektorku Annu Hokynek. „Vyspělost státu se mimo jiné pozná podle toho, jak je schopný starat se o své chudé,“ říká Anna, bere do ruky červenou fixu a napíše na tabuli slovo „spravedlnost“. Je středa podvečer, začíná další seminář Školy ulice, tématem dnešní hodiny je sociální politika.

„Má to cenu řešit? Vždyť nevíme, jaká bude příští vláda?“ ptá se provokativně jedna z posluchaček. Ostatní se zasmějí. Přestože jsme ve škole, atmosféra je uvolněná.

Školu ulice pořádá organizace Jako doma, která se věnuje ženskému bezdomovectví. Známý je i její úspěšný catteringový projekt Kuchařky bez domova, jenž se letos v březnu rozrostl v jídelnu v Brožíkově ulici na Praze 5, nebo projekt Společně jako doma bez násilí.

Škola ulice nabízí výuku zdarma ženám, které na ni nemají peníze — a mají zkušenosti s životem bez domova. Přijít ale může kdokoliv.

Většina současných frekventantek bydlí v azylových domech, některé přespávají v noclehárnách, ale přicházejí i ženy z ulice. Smyslem projektu je posílit jejich schopnosti, sebevědomí, znalosti a zlepšit jejich možnost pracovního uplatnění či pomoct s nalezením trvalejšího bydlení.

Po mé pravici sedí zhruba čtyřicetiletá žena. Pracuje jako prodavačka v supermarketu a žije na ubytovně. „Jsem ráda, že semináře začínají později. Takže sem stíhám chodit po práci,“ komentuje a kontroluje své náramkové hodinky.

Naproti ní sedí sympatická blondýna, před sebou má sešit a v ruce modrou propisku. „Baví mě diskuze,“ odpoví mi tak na otázku, proč chodí na zdejší semináře.