Už dnes v sobotu 4. listopadu probíhají na Slovensku krajské volby, v nichž se rozhodne o nástupcích dosavadních hejtmanů (na Slovensku županů) a krajských zastupitelů. Slovenská média přitom soustřeďují svoji pozornost zejména na šance krajní pravice, zejména fašizujících neoluďáků, kteří jdou do letošních voleb pod názvem Kotleba — Ľudová strana Naše Slovensko (ĽSNS).

Na Slovensku se vedou dlouhodobě debaty, jakého výsledku je vlastně ĽSNS schopna dosáhnout. Mnoho lidí totiž v průzkumech její volbu zatajuje. Tento rok navíc ĽSNS postavila oproti předešlým volbám více než sedminásobek kandidátů, což jí může při nízké volební účasti přinést významné posílení.

Kotlebovci nominovali konkrétně 335 kandidátů, šest z nich přímo na post župana, zbytek do krajských zastupitelstev. Takto vysoký počet potvrzuje jejich schopnost lákat do strany nové zmobilizované sympatizanty.

Pro ilustraci: před čtyřmi lety postavil Kotleba v krajských volbách 45 kandidátů, v těch letošních nominovala další antisystémová parlamentní strana Sme Rodina, jejíž preference se pohybují taktéž kolem deseti procent, 78 kandidátů.

Poslední předvolební průzkumy sice naznačují, že žádný z kotlebovských kandidátů na předsedu kraje, včetně Mariana Kotleby, v letošních volbách neuspěje, zvrátit vše ale mohou již zmínění skrytí voliči ĽSNS. Při nízké volební účasti navíc rozhoduje nezřídka motivovaná menšina, kterou kotlebovci dokázali už několikrát zmobilizovat.

Marianu Kotlebovi přitom v letošních krajských volbách nejde o málo. Potvrzení mandátu by  přineslo voličskou legitimizaci jeho dosavadního vedení kraje, které doprovázely víceré skandály — zastavení dotací některým školám a kulturním institucím, falšování úředních dokumentů, burcování proti Romům, zavedení kotlebovských vlakových hlídek proti takzvaně nepřizpůsobivým, snaha o budování ozbrojené domobrany nebo přihrávání dotací známým, například na střelnici svého spolustraníka Petera Kuliče. Zároveň by to znamenalo, že se kotlebovcům osvědčuje strategie vytváření atmosféry strachu v kombinaci se selektivně orientovanou sociální pomocí.

Kotleba se coby župan doposud nacházel v politické izolaci, na krajské úrovni byl totiž jediným zvoleným představitelem ĽSNS. V podobné situaci je i v parlamentu, kde s ním odmítly spolupracovat všechny ostatní zvolené strany.

Krajští zastupitelé blokovali mnoho jeho plánů, což se nyní v případě výraznější volební podpory a zisku poslaneckých křesel může změnit. Nejde jenom o větší šanci na úspěch při schvalování krajských rozpočtů nebo prosazování programových bodů. Pokud budou mít kotlebovci v krajích významnou sílou, už je jako partnery nebude možné tak snadno ignorovat.

Místo pochodní jarmarky

Jak jsme popisovali už v nedávné reportáži, kampaň kotlebovců se posunula od pochodů v uniformách Hlinkovy gardy s pochodněmi k umírněnější kampani přímo v regionech. Členové strany se účastní různých lokálních slavností, pomáhají přímo vybraným skupinám — zmiňme dary v hodnotě nacistické symboliky 1488 eur dětskému hokejovému klubu a rodinám v nouzi, za které je momentálně Kotleba trestně stíhán — a všechny tyto události sdílí na svých facebookových stránkách, kde tak oslovuje další potenciální podporovatele.

Za účelem získání podpory širší skupiny obyvatel slevili kotlebovští kandidáti i ze svého odmítání čerpat dotace Evropské unie. Nadále však sbírají podpisy pod referendum za vystoupení. „To, že jste kritikem Evropské unie, neznamená, že nemáte čerpat eurofondy,” řekl v televizní diskuzi stanice TA3 ředitel Úřadu Banskobystrického kraje a kandidát na post předsedy nitranského kraje za ĽSNS Milan Uhrík, který v minulosti EU kritizoval za to, že skrze eurofondy vytváří závislost členských států na Bruselu, z níž se pak není možno vymanit.

Strana též pokračuje ve velebení národních a křesťanských tradic, čímž míří na konzervativní katolické Slováky. V létě Marian Kotleba dokonce zasvětil sebe i stranu katolické církvy v kostele ve Velkém Krtíši, kde přednesl: „Já, Marian Kotleba, před Trojjediným Bohem, celým nebem, chóry svatých Božích andělů, před všemi svatými i trpícími dušemi v očistci, zasvěcuji bezvýhradně Neposkvrněnému Srdci Panny Marie sebe, celou politickou stranu Kotleba — ĽSNS, všechny poslance, asistenty, voliče, sympatizanty současné i budoucí a celé Slovensko.”

Jedno kolo a pět let

Letošní krajské volby jsou atypické z různých důvodů. Poprvé od roku 2001 se nerozhoduje v dvoukolovém systému, ale vítěz vzejde z nejvyššího počtu hlasů v prvním kole. Zvoleni hejtmani a zastupitelé budou mít na řízení krajů výjimečně pět let, protože nový zákon slaďuje termíny krajských a komunálních voleb, které se budou nově od roku 2022 konat naráz.

Oproti minulým volbám přestává dále platit klasická levo-pravá polarizace kandidátů, v níž se střetával dlouhodobě populární Smer - sociálna demokracia s koalicí pravicových stran. Oslabený pravicový blok, v minulosti reprezentovaný stranami jako SDKÚ, KDH, SaS, SDK, Most-Híd a OKS, zastupuje dnes především spolupráce OĽaNO a SaS, zatímco koaliční Most-Híd spojil v některých krajích kandidátku se Smerem.

Nejsilnější vládní strana Smer podle průzkumů zatím ovládá většinu krajů. Pravice boduje podobně, jak tomu bylo v minulosti, jenom v Bratislavském kraji. Kandidáty na předsedy s výraznou podporou má Smer v Košickém, Prešovském, Nitranském a Trenčanském kraji. V Banskobystrickém kraji si hlavní Kotlebův soupeř, podnikatel s rostlinnou stravou Ján Lunter, získal podporu jak pravice, tak Smeru a v průzkumech momentálně vede.

I když jsou podle některých komentátorů největší hrozbou Smeru právě kandidáti z pravicové koalice SaS a OĽaNO, zdůrazňuje předseda strany a slovenský premiér Robert Fico zejména nutnost bojovat proti kotlebovské ĽSNS. „Chceme se 5. listopadu probudit do rána, kdy bude Slovensko červené a ne hnědé anebo zelené,“ prohlásil v odkazu na kotlebovce koncem října na konferenci strany v Nitře.

Před čtyřmi lety přesáhla volební účast v prvním kole krajských voleb těsně dvacet procent, v druhém kole pak byla přibližně 17,5 procenta. Krajské volby tak patří na Slovensku po volbách do Evropského parlamentu k těm s nejnižší účastí. I proto se demokratické strany snaží mobilizovat potenciální voliče burcováním k boji proti fašismu. Mnohým se to hodí do karet, protože se tím zastírá diskuse o klientelistických sítích a rozbujelé korupci na státní i regionální úrovni.

Netřeba však opomíjet, že právě nespokojenost se současnou politickou reprezentací a rozrůstajícími se sociálními nůžkami žene do Kotlebovy náruče další obyvatele. Letos se budou voliči dělit zejména na ty, kteří v Kotlebovi spatřují svého vůdce, a na ty, kteří ve svém kraji neočekávají zlepšení, ale bojí se změny k horšímu.