Prezident udělil státní vyznamenání a mně se zdá, že tenhle metál už definitivně pozbyl smyslu i významu. Prezident u několika jmen při ocenění použil slovo „nonkonformní“, přičemž seznam oceněných je naopak seznamem naprostých konformistů, kterým kraluje režisér Zdeněk Troška se svými ultralidovými komediemi, o kterých ani nemůžu nic seriózně kritického napsat, protože se na ně nedokážu dívat ani poslouchat jejich strašlivé intonace a skřeky.

Také nevím, co je nekonformního na novinářství a vůbec životním díle Petra Žantovského, jehož názory a činnosti se nijak neodlišují od většinového mínění, který má přístup do všech médií a svými výkony jak novinářskými, tak pedagogickými nijak neriskuje.

Největší lítost ve mně ovšem vzbuzuje vyznamenání Jaromíra Nohavici, kterého jsem dlouho poslouchala a obdivovala jako tvůrce nadaného mimořádnou schopností spojit lidovou prostotu s básnickým vyjádřením. Před ním to podobně uměl Jiří Suchý, ten však už dávno není populární osobností, ačkoliv jeho Semafor znamenal v české kultuře skutečný zlom.

Nohavicova píseň Těšínská mě pokaždé dokázala dojmout a myslím, že patří k nejkrásnějším písničkám 20. století, spolu s Kloboukem ve křoví, Pramínkem vlasů a třeba Terezou. Možná k nim patří i Krylův Anděl. Schválně hledám v paměti jednoduché písničky, trochu o lásce, ale s nádechem existenciální otázky a lehkým humorem, takové, jaké skutečně zlidověly. Těšínská připomíná česko-polské společné dějiny a její autor na ně dokázal upozornit účinněji než všichni spisovatelé i historikové: taková je síla lidového umění.

Ale i Nohavicovo přebásnění libret k Mozartovým operám Don Giovanni a Cosi fan tutte je vtipné a originální, a za to všechno si rozhodně ocenění zaslouží. Řekla bych ale, že se mu ho bohatě dostalo od umělecké kritiky (včetně divadelní) a obrovské náklady jeho nahrávek i výška honorářů ho o hodnotě jeho díla soustavně ujišťují.

Já vím, pan prezident mluvil o závisti, aby tím rovnou vyřídil všechny, kteří si dovolí připomenout výši honorářů populárních tvůrců, jako je Troška nebo Nohavica. Jenže u takových příjmů už ani o závist nemůže jít, rozhodně ne u lidí, jako jsem já. Spíš si říkám, jestli nám pan prezident chce říct, že schopnost komerčně uspět je kvalita, kterou si jako státotvornou cení nejvýše. Pokud ano, jsou ovšem celé velké obory profesní a umělecké činnosti odehnány do opozice.