V předvolebních diskusích se skloňují nejen zájmy zaměstnanců, důchodců a dalších skupin obyvatelstva, ale také zájmy firemního sektoru. To nastoluje poněkud jiná témata, která jsou ovšem pro fungování země také důležitá — jako například kvalita regulačního prostředí, podmínky konkurenceschopnosti, funkčnost veřejné správy včetně nadužívání práva finančními úřady, neoprávněné vybírání daní a mnohé další.

Jistě, regulace nesmí být buzerace, a i když kvůli aplikaci EET či zajišťovacích příkazů nelze mluvit o nesvobodě, racionalita používání regulačních nástrojů je na místě. Pokud by někdo ale chtěl mluvit o českém Palermu, lze to vztáhnout spíše k vyostřenému konfliktu starých a nových privatizačních elit o zbývající ekonomické příležitosti a klientelistický vliv na ně. Samotné regulační prostředí lze spíše hodnotit jako chaotické a nestabilní než přímo znevolňující. Zcela mimo pozornost zůstává strategická role státu v nadcházející etapě nezbytné další modernizace struktury české ekonomiky.

Pro podnikatelské prostředí je charakteristický důraz na takzvanou „levnou ekonomiku“, tedy požadavky na snížení nákladů, což by firmám usnadnilo překonat konkurenci. Věcná polemika je tu velmi potřebná. U daňových nákladů je snaha soustředit se na oblast fungování daňové správy. Přesouvání daňového břemena na firmy by mělo být přinejmenším blokováno politickým moratoriem. Fakt, že se u nás dlouhodobě rozpojila křivka konvergence ekonomické úrovně a konvergence mzdové hladiny, se bohužel nevnímá jako deformace. Vůči aktivizaci odborů v oblasti mezd panuje silná averze. Problémem je nejen profesní, ale i územní mobilita pracovní síly.