Když člověk sleduje dění v naší zemi, často se nestačí divit. Dnes zůstanu u případu Kateřiny Krejčové, studentky FAMU, která je již drahnou dobu nucena chodit po soudech kvůli přečinu tak marginálnímu, že se nabízí otázka, zda už zase nejsme zpátky tam, odkud jsme se s takovou radostí a pocitem štěstí vydali před takřka třiceti lety do lepších poměrů.

Minulý týden byla Městským soudem v Praze při odvolacím řízení konečně zbavena trestního obvinění a nadále bude její případ veden jako pouhý přestupek. Každý z nás mnohokrát zhlédl obrazový záznam, na kterém studentka na demonstraci při obraně svého přítele, který ležel zkroucen na zemi pod dvěma statnými policisty, nalehla na policisty s voláním, aby jej nechali.

Při této akci byly v průvodu nošeny šibenice pro všechny, kdo by se snad chtěli odvážit myslet si něco jiného než militantní dav, a dokonce snad požadovat humanitu při jednání s uprchlíky. Kdo by snad logicky očekával, že pohnáni k odpovědnosti budou ti, kdo veřejně před očima kamer, lidí i policistů propagovali násilí proti lidem jiného názoru, byl ohromen.

Obviněni nebyli nositelé fašistických postojů, jak bylo lze očekávat, ale křehká dívka, která se pokoušela před policisty chránit svého přítele. Nikdo z malé skupinky, která čelila davu militantních demonstrantů, nejevil žádný odpor, pouze poklidně seděli na zemi a bránili průvodu v průchodu.

Překvapení však neskončilo. Statný příslušník policejního sboru obvinil Kateřinu Krejčovou ze zranění a od té doby fraška pokračovala před soudy, kde vystupovali znalci s protichůdnými posudky. Mezitím proběhlo údajné prošetřování nošení maket šibenic jako trestného činu, bylo však různými orgány až po ministra vnitra Milana Chovance zastaveno a omluveno s tím, že vlastně bylo vše v pořádku.

Soudy se táhly, Kateřině Krejčové byl uložen podmíneční trest, státní zástupkyně Zdenka Galková se odvolávala a legrace stále nekončila. Odvolací obvodní soud pro Prahu 1 vyřkl osvobozující výrok, Nejvyšší soud však opět trest potvrdil.

Nakonec se, díky soudnímu znalci, který konečně nazval pravým jménem čin Kateřiny Krejčové, když řekl, že „moucha také rameno nepohmoždí“, situace obrátila. Od této chvíle se bude událost řešit jako přestupek.

Zůstává z toho kyselá pachuť v puse, otázka, kde to vlastně žijeme, a údiv nad tím, že se tolik času promarnilo takovou nicotností, která se ještě potáhne dál. Nevracejí se náhodou minulé časy?