Vydal jsem se počátkem září za hranice všedních dní, přímo do jámy lvové. Do kraje, jemuž se v Praze říká „Čunkovo“, dokonce přímo do města Vsetína. Valašsko mám rád odjakživa. Coby dítě z Ostravska jsem sice s rodiči procestoval především Těšínské Beskydy, ale rozmanité valašské kopce mne uchvátily ještě víc. Tentokrát jsem si ale nevšímal jen přírody.

Vsetín prošel za poslední léta velkou změnou. Je to město, které žije. Udržované, čisté, přívětivé k místním i k návštěvníkům. Když si odmyslíme skandální anabázi s někdejším odsunem části vsetínských Romů do obytných kontejnerů na předměstí, byl by vedle jak ta jedle, kdo by čekal xenofobní hráz a vyhroceně národovecké mikroklima. Také jde o město zelené, čemuž napomáhají četná údolí zasahující skoro až do jeho srdce. Snad jen gamblerům by mohlo jít míň na ruku.

Rozmazlená návštěva z Prahy se může spolehnout na příjemná ubytovací zařízení, ale i na špičkovou gastronomii okořeněnou regionálními potravinami a specialitami. Asi za to může i přítomnost četných a náročných zahraničních manažerů, kteří pomáhají udržovat při životě vsetínský průmysl. Ne všude se s nimi domluví, ale všude se jim snaží vycházet vstříc.