Gaby Khazalová v rámci série reportáží z pohraničí zavítala i na Valašsko. Osou její reportáže se stala konfrontace seriálové fikce příběhů Doktora Martina a valašské reality. Výsledkem je však jen stejná šablonovitost, jakou nabízí seriál s Miroslavem Donutilem. S ní se tento článek snaží polemizovat.

Předně je otázkou, zda vůbec cesta na Valašsko do seriálu o pohraničí patří. Geograficky možná ano, nicméně k socioekonomicky či historicky je valašské pohraničí naprosto nesrovnatelné s tím sudetským. Výměna obyvatelstva a s ní spojená vykořeněnost, úpadek tradičních průmyslů, masivní odchod obyvatel do vnitrozemí či široce rozšířená chudoba nebo vyšší kriminalita — nic z toho život na Valašsku neurčuje.

Je ale možné tyto skutečnosti pominout a tuto exkurzi provést, například pro zajímavé srovnání. I pak by se ale měla reportáž vyvarovat faktických nepřesností — zmiňovaný Hostětín nebo Žítková už na Valašsko nepatří, jedná se o historický region Kopanic v Bílých Karpatech.

Nejzávažnější problém textu je ale jinde. Pokud je seriálu Doktor Martin vytýkána šablonovitost, která „postrádá známku fantazie“ a nabízí pouze „ploché vyobrazení témat“, spadla reportáž svým vyzněním do stejného žánru. Vykreslit Velké Karlovice a okolí jako zapadlou vísku, do které náhle začaly jezdit přívaly turistů fotit si seriálová místa a ve které jsou místní lidé odíráni zlými kapitalisty ze Zlína, je k místním lidem stejně neuctivé jako klišé televizního seriálu.

Začněme s faktorem cestovního ruchu. Dávat komukoli za vzor Hostětín, který se proslavil sadařstvím a citlivým přístupem k životnímu prostředí, je obecně samozřejmě vhodné, ale Hostětín je ve svém rozsahu ekologických projektů, které se v obci rozvíjejí už více než 20 let, na celé Moravě jen jeden. Nikdy také nepatřil k turistickým cílům, proto ono zaměření na lokální a přírodě blízké hospodářství.

Oproti tomu Velké Karlovice jsou turisticky vyhledávané už více než 80 let a spojovat zde rozvoj turismu s kýčovitými obrázky televizního seriálu je nepřiměřená zkratka. Velké Karlovice a okolí zažily turistický boom mnohokrát. Od prvních aktivit Klubu českých turistů po roce 1930 přes masivní rozvoj odborářských rekreačních zařízení v poválečném období až po zakládání rodinných penzionků i luxusních horských hotelů po roce 1989.

Není investor jako investor