Že Češi pijí hodně, víme všichni. Že pije rizikově téměř desetina lidí, je informace, kterou si raději moc nepřipouštíme. Při sledování pořadů s odborníky, jako je Karel Nešpor, sice poslouchám obsah, ale tak trochu s ním polemizuji. Radikální abstinence nikdy nebyla pro mne.

Když Nešpor tvrdí, že i malé dávky alkoholu mohou být škodlivé a svést nás k rizikovému pití, a proto je lepší se jim radši vyhnout, neposlouchá se mi to příjemně. Jistě — alkohol zabíjí více lidí než třeba teroristické útoky. Ale na druhou stranu: mnoho lidí si občas dopřeje skleničku, dvě, tři i více a problém se u nich nikdy nerozvine, zatímco při střetu s ozbrojeným teroristou je nebezpečí smrti velmi pravděpodobné.

Občas si dám sklenku vína, a tak dvakrát týdně posedím s přáteli v hospodě. Přiznávám, že někdy se to protáhne do brzkých ranních hodin. Podle mne ale pořád nepiji příliš. Přesto se ale čas od času rozhodnu své pití omezit. Pravidelně, zhruba jednou za pět měsíců, si naordinuji alkoholový půst. Někdo tomu říká kvartální alkoholismus, já tomu říkám rozumný odpočinek.