Politické strany občas mluví o systémových opatřeních. Naznačují tak, že k odstranění nedostatků přistupují systematicky. Může to vést i k úpravě nastavení jednotlivých subsystémů fungování společnosti (daňový systém, vzdělávací systém, systém územní správy). Je ale otázkou, zda navrhují i kroky, které by podstatněji posouvaly současný celospolečenský systém. Změny, které by se dotkly systémotovorných parametrů, by vlastně znamenaly určitou dlouhodobou pozitivní transformaci systému, byly by krokem k jeho demokratické alternaci.

Jsou změny, které vyžadují rovnou změnu ústavní. Čtvrt století od vzniku české ústavy z toho téma objektivně dělá. V našem ústavním pořádku jsme mohli otestovat některá slepá místa, objevují se práva nového typu. Ale také se projevuje proces určité postprivatizační oligarchizace, které zavedená ústavní pravidla překáží. Zlepšit ústavu může odvrátit riziko opětovného vzniku jakéhosi kapitalistického Mordoru, kde jeden oligarcha vládne všem, jeden nám všem káže. Tohle téma chce ale otevřít s respektem k ústavní stabilitě.

Jsou změny, které vyžadují souznění na mezinárodní, zejména evropské úrovni Je to především téma rehabilitace evropské integrace jako objektivní reakce na globalizaci. Místo eurokverulantství přijít za ČR s pozitivními návrhy na institucionální proměnu EU a formulaci českých zájmů prosazovaných aktivně v prostoru evropské integrace. Kritické evropanství by mělo mít také systémotvornou podobu, zejména pokud jde o společná unijní pravidla.

Obě tato témata jsou pro otevření cesty ke společenské alternativě klíčová. Nakonec jsem ale zvolil téma, které souvisí s poněkud zanedbávanou národohospodářskou koncepcí rozvoje a  struktury ekonomické moci, která tvoří jádro a základ moci obecné. Svět je opředen sítí velkých korporací, které kontrolují vše od zdrojů přes ceny produkce a distribuce statků až po informace.